Moč jako oštěp
Samec delfínovce amazonského (Inia geoffrensis) se převalí na hřbet, vystrčí penis nad hladinu a vystřelí proud moči obloukem přímo k jinému samci. Ten se natáhne rostrem, protáhlým čenichem delfína, a proud zachytí. Claryana Araújo-Wangová z projektu Botos do Cerrado v Brazílii a z kanadské CetAsia Research Group to se svými kolegy zdokumentovala v časopise Behavioural Processes v roce 2025: za 218,9 hodiny pozorování napočítali 36 takových případů. Ve 67 % z nich byl „přijímající“ samec nablízku a proud ochutnal.
Jak to přesně vypadá
Samec se otočí na záda, takže je břichem nahoru, a moč mu vystřelí obloukem do vzduchu, ne pod hladinu, ne jako vedlejší produkt vyprazdňování za plavby. Během toho se často pohybuje v přímé linii, kruhu nebo cikcaku. Druhý samec se k padajícímu proudu aktivně přiblíží a sleduje ho rostrem. Autoři studie zaznamenali tohle chování výhradně mezi samci: nikdy ho neviděli mířit k samici ani od ní.
Očichat? U tohoto delfína to nejde
Rozšířená představa o značkování močí zní jednoduše: zvíře moč vypustí, ostatní ji očichají a podle pachu poznají teritorium nebo status. U lvů, tygrů, medvědů, vlků nebo myší to tak funguje. U delfínovce amazonského ale ne, protože tento druh v průběhu evoluce úplně přišel o čich. Pokud moč nese nějakou informaci, musí se přenášet chutí, ne pachem. Podporuje to i srovnání s jiným kytovcem: Jason Bruck ze Stephen F. Austin State University v roce 2022 zjistil, že skákavci obecní (Tursiops truncatus) rozpoznávají konkrétní jedince podle chuti jejich moči. Delfínovec, který proud moči cíleně zachytává čenichem, tak dělá naprostý smysl jen tehdy, když se vzdáme představy, že tu jde o čichání.
K čemu by to mělo být
Araújo-Wangová se domnívá, že vzdušné močení může být signál sociálního statusu nebo fyzické kondice, který jeden samec vysílá druhému, podobně jako u zvířat, jejichž pachové značkování slouží k obhajobě teritoria nebo pozice v hierarchii. U lvů nebo vlků je tahle funkce moči dobře prokázaná. U delfínovce amazonského je to zatím jen hypotéza autorky studie, ne potvrzený závěr. Mezi „připomíná to“ a „je to dokázané“ zůstává u tohoto chování zásadní rozdíl.
Co věda ještě neví
Není jasné, jestli vzdušné močení vůbec přenáší nějakou chemickou informaci, nebo jde jen o nápadné chování bez komunikační funkce. Jason Bruck to komentuje slovy, že to možná je prostě „vtipná věc, kterou dělají“. Ověřit skutečnou funkci by vyžadovalo kontrolovaný experiment, který by odděloval jednotlivé proměnné, a to je podle autorů studie u tohoto druhu velmi obtížné: delfínovci žijí v řekách, ne v nádržích, kde by šlo podmínky řídit.
Bruck už ten snímek měl v přednáškách
Jason Bruck se na studii nepodílel, ale říká, že totéž chování ukazuje na fotografii ve svých přednáškách už řadu let, dávno předtím, než tahle práce vyšla. Podle něj systematické spočítání 36 případů za 218,9 hodiny pozorování dává jevu, jak sám říká, „pevnou půdu pod nohama“. Z ojedinělého postřehu, který léta vyprávěl jako kuriozitu, se tak stal doložený vzorec chování, jehož smysl zůstává otevřenou otázkou.