Opice se jménem po vlastní zemi
Colobus congoensis je nově popsaný druh opice z deštného pralesa mezi řekami Lomami a Kongo (Lualaba) na východě Demokratické republiky Kongo. Formální popis vyšel v časopise PLOS One. Mezi autory je konžský biolog Junior Amboko a antropoložka Kate Detwiler z Florida Atlantic University. Je to menší druh kolobusů s černou srstí, oranžovo-krémovou kresbou kolem tlamy a bílou skvrnou kolem konečníku, u samců porostlou jemnými bílými chlupy, u samic naopak holou. Tvář mu rámují šedé lícní kosti kolem černě lemovaných očí a trs vlasů trčících do stran. K tomu dlouhý splihlý ocas. Podle autorů jde teprve o pátý nový druh opice popsaný v Africe za posledních 75 let a je to prý první primát, jehož vědecké jméno nese přímo název konkrétního státu.
Jak se druh skládal z fotek šest let
První stopa vznikla v roce 2008, kdy Ashley Vosper a Bernard Ikembelo z organizace Lukuru Wildlife Research Foundation vyfotili ve větvích na východním břehu řeky Lomami neznámou opici, aniž tehdy tušili, o jaké zvíře jde. Systematické sledování rozjel až v listopadu 2018 vedoucí terénní hlídky Jean-Pierre Kapale v sektoru Courbure. Jeho snímky poprvé jasně ukázaly obličej, tělo i ocas zvířete. Později se v archivu hlídek našla ještě jedna fotka ze srpna 2018, kterou tým původně přiřadil jinému druhu. Během dalších deseti měsíců jeho tým zaznamenal zvíře ještě sedmkrát na různých místech. Dohromady se z terénních hlídek mezi lety 2018 a 2022 sešlo 114 pozorování na ploše zhruba 1 700 kilometrů čtverečních. Opice žije v malých skupinách, v průměru po 6,2 jedincích, často pohromadě s jinými druhy.
Proč je klíčová vzdálenost 1 200 kilometrů
Genetická analýza ukázala, že nejbližší známý příbuzný druhu Colobus congoensis je Colobus satanas, žijící v západostřední Africe víc než 1 200 kilometrů daleko. Podle dat, která cituje antropoložka Kate Detwiler, se linie obou druhů oddělila přibližně před 4 až 5 miliony let, což je jedno z nejstarších dosud zjištěných rozštěpení v celém rodu Colobus. Šest zvukových nahrávek řevu navíc potvrdilo, že congoensis má odlišnou akustickou strukturu hlasového projevu než ostatní druhy kolobusů. Vzniká tak nečekaný obrázek: druh, který je mu geneticky nejblíž, žije stovky kilometrů daleko, zatímco ve stejném pralese žije bok po boku se dvěma úplně jinými druhy, Piliocolobus parmentieri a Colobus angolensis, se kterými sdílí jen les, ne genetickou blízkost.
Divočina, kterou lidé znali dřív než věda
Rozšířená představa říká, že nový druh velké opice se dá najít jen v nedotčené divočině daleko od lidí nebo pomocí drahé laboratorní techniky. Colobus congoensis ji vyvrací: žije v oblasti, která hraničí s lidskými osadami, a etnika Bangala a Mituku ho po generace znala pod jmény Likweli a kasaba nkoni, doslova „větvolam“. Věda tak jen dohnala jméno, které místní používali dávno předtím, než se objevilo v odborném časopise. Rozšířené to ale nebylo všude: autoři studie navštívili 52 vesnic na hranici výskytu druhu a popis zvířete jim dokázalo poskytnout jen osm z nich. Likweli tedy nebyl tajemstvím, ale ani samozřejmostí.
Co věda zatím neví
Přesnou délku těla ani hmotnost dospělého jedince studie neuvádí, stejně jako celkovou velikost populace. Kvůli omezenému území výskytu, malé odhadované populaci a rostoucímu tlaku kácení lesa a lovu autoři navrhují zařadit druh na Červený seznam IUCN jako ohrožený. Oficiální klasifikace ale zatím neproběhla a žádný časový odhad, kdy by se situace mohla zhoršit, k dispozici není.
Jméno jako osobní věc
Amboko sám popsal volbu vědeckého jména jako hluboce osobní záležitost, spojenou s hrdostí na svou konžskou domovinu. Je to výrok jednoho konkrétního člověka o jednom konkrétním jménu, ne pravidlo, podle kterého se pojmenovávají nové druhy. Za latinským congoensis tak nestojí jen shoda znaků na kostře a v genech, ale i biolog, který v něm chtěl vidět kus vlastní země.