Mravenec, který mění dějiny mravenců
Fosilie stará asi 113 milionů let má čelisti zahnuté vzhůru, ne dozadu, jako mají všichni dnešní mravenci. Entomolog Anderson Lepeco a jeho kolegové ze Zoologického muzea Univerzity v São Paulu (MZSP) popsali druh Vulcanidris cratensis v dubnu 2025 v časopise Current Biology. Fosilie pochází z vápence lokality Crato ve státě Ceará v severovýchodní Brazílii a je datovaná do spodní křídy, do stupně apt, na stáří kolem 113 milionů let. Jde o nejstaršího nesporně doloženého fosilního mravence, jakého věda zná. Zachovaná samice měřila asi 1,35 centimetru, měla křídla a podle popisu šlo pravděpodobně o královnu.
Čelist, jakou dnešní mravenci nemají
Rentgenová mikropočítačová tomografie, zobrazovací metoda, která vzorek prosvítí po tenkých vrstvách a poskládá z nich trojrozměrný model, odhalila detaily čelistí ukryté uvnitř vápence. Potvrdila, že Vulcanidris patří mezi Haidomyrmecinae, takzvané pekelné mravence. U dnešních mravenců se čelisti zavírají do stran. U Vulcanidris se sklápěly svisle vzhůru, hroty mířily dozadu k hlavě a dotýkaly se čelního štítku zvaného clypeus, čímž mezi nimi vznikala dutina; badatelé předpokládají, že do ní mravenec svíral kořist. K podobnému aparátu u jiných pekelných mravenců patřil i rohovitý výběžek na hlavě, považovaný za pomůcku, která přitiskla kořist k čelistem.
Proč na tom záleží: rychlost, ne jen stáří
Podle molekulárních odhadů vznikli mravenci mezi 168 a 120 miliony let. Vulcanidris starý 113 milionů let tedy pochází z doby krátce po vzniku celé linie, a přesto má hotový, vysoce specializovaný lovecký aparát. Lepeco z toho usuzuje, že takhle nápadné dravé přizpůsobení se u mravenců vyvinulo velmi rychle. Mikro-CT navíc odhalil, že je Vulcanidris blízce příbuzný druhu Aquilomyrmex huangi, pekelnému mravenci starému 100 milionů let z myanmarského jantaru. Protože je brazilský nález o víc než 13 milionů let starší, autoři studie usuzují, že se pekelní mravenci mohli šířit světem dřív, než se čekalo, a že jejich vývojovým centrem byla nejspíš západní Gondwana, dnešní Jižní Amerika.
Mýtus, který tenhle nález bortí
Rozšířená představa říká, že nejstarší mravenci byli anatomicky jednodušší a méně vybavení než dnešní druhy. Vulcanidris ji vyvrací: má vysoce specializovaný lovecký aparát hned od raných fází mravenčí historie. Padá i konkrétní rekord. Dosud nejstaršími známými mravenci byli pekelní mravenci staří asi 100 milionů let, zachovaní v jantaru z Myanmaru, Francie a Kanady. Vulcanidris je o víc než 13 milionů let starší a navíc uvězněný ve vápenci, ne v pryskyřici. Je to první pekelný mravenec, který se dochoval jako otisk v hornině, ne jako inkluze v jantaru.
Co věda ještě neví
Jak přesně a jak rychle se srpovité čelisti po vzniku mravenčí linie vyvinuly, prameny neříkají, jen že to bylo nápadně rychlé. Otevřená zůstává i otázka jiné fosilie ze stejné lokality Crato, druhu Cariridris, který byl také dříve navrhován jako jeden z nejstarších mravenců. Jeho typový exemplář, tedy fosilie, podle které byl druh popsán, je desítky let nedostupný, takže se nedá ověřit, jestli o mravence vůbec jde. A jak Vulcanidris svou kořist skutečně lovil a zabíjel, je odvozeno z tvaru čelistí, ne z přímého pozorování.
Nález, který čekal v šuplíku
K objevu nedošlo v terénu, ale při procházení muzejní sbírky. Fosilie byla vykopána v lokalitě Crato pravděpodobně v osmdesátých nebo devadesátých letech dvacátého století a dlouho patřila do soukromé sbírky Marie Aparecidy Vulcano. Po jejím úmrtí v roce 2018 sbírku rodina věnovala Zoologickému muzeu Univerzity v São Paulu, kolem roku 2020. Lepeco v ní hledal vosy. Mezi fosiliemi narazil na exemplář, který poznal jako blízkého příbuzného pekelného mravence, dříve popsaného z barmského jantaru, a sám z toho byl překvapený.