Kámen, strom, deset let
Na stejných stromech v Boé National Parku v Guineji-Bissau jsou jizvy staré přes deset let. Udělali je šimpanzi, přesněji: západní šimpanzi (Pan troglodytes verus), kteří se vracejí ke konkrétním stromům, berou kameny a s celou silou je vrhají o kůru. Vrstva po vrstvě se u základen hromadí projektily. Lokality, které původně zdokumentoval Pan African Programme (program sledující kulturní chování šimpanzů v celé Africe), byly výzkumníky navštíveny v roce 2017, a v roce 2026 byly stále aktivní.
Hmotný otisk chování, které trvá déle než deset let. U nelidského druhu.
Jak to vypadá v praxi: mechanismus vrhu
Robyn Nakano a Ammie Kalan z Great Ape Behaviour Lab na University of Victoria se do Boé v roce 2026 vrátili vybaveni přesnější metodologií než kdy předtím: na každé lokalitě instalovali dvě videokamery a zvukové rekordéry. Šimpanzi v parku nejsou na přítomnost lidí zvyklí, přímé terénní pozorování nebylo možné, takže data o tom, kdo přesně hází a jak ostatní šimpanzi reagují, se teprve zpracovávají.
Co kamery zachytily dříve: vrhají převážně dospělí samci. Při chování pant-hootují, vydávají charakteristické hlasité volání sloužící komunikaci na velké vzdálenosti, a někdy bubnují do opěrných kořenů rukama i nohama, takzvaný buttress drumming. Z dat původní studie Kühl, Kalan, Arandjelovič a dalších (kolektiv zhruba osmdesáti výzkumníků, Scientific Reports, svazek 6, článek 22219, únor 2016) vyplývá, že v 78 % zaznamenaných případů si šimpanzi kameny zvedají přímo na místě, nenosí je tam z jiných částí okrsku. Hromady proto přibývají pomalu, ale drží se.
V roce 2026 výzkumníci provedli 3D skeny vržených kamenů a změřili stromy. Výsledky těchto analýz zatím publikovány nebyly.
Proč zrovna tady, proč zrovna oni: kulturní tradice
Chování bylo zdokumentováno u pouhých čtyř skupin šimpanzů v celé západní Africe. Kameny i vhodné stromy přitom v regionu vzácné nejsou, samotná dostupnost surovin přítomnost lokality nepředpovídá. Geografická vzácnost výskytu v kombinaci s tím, že lokality přetrvávají přes deset let, vede výzkumníky k závěru, že jde o naučené, sociálně přenášené chování, kulturní tradici, nikoli instinkt.
Proč to šimpanzi dělají? Na stole stojí tři konkurenční hypotézy, z nichž žádnou zatím nelze vyloučit ani potvrdit.
První: vrhy jsou rozšířením repertoáru samčího display. Pant-hooting i buttress drumming mají u šimpanzů funkci demonstrace síly a přítomnosti; vrh kamenem o kmen může být variantou téhož.
Druhá: lokality fungují jako komunikační nebo teritoriální značení na klíčových bodech domovského okrsku. Fyzická stopa, která přetrvává přes sezóny a roky, může nést informaci i pro šimpanze, který přijde na místo bez svědků.
Třetí: funkce je symbolická, analogicky k tomu, jak někteří badatelé interpretují nejranější sociální použití kamenů v lidské evoluční linii. To je zatím nejodvážnější hypotéza a žádný výzkum ji dosud nepotvrdil. Nakano a Kalan ji formulují jako hypotézu, ne jako závěr.
Mýtus, který tohle chování tiše zabíjí
Desetiletí výzkumu kamenných nástrojů u šimpanzů přinesla konzistentní obraz: šimpanzi používají kameny k rozbíjení ořechů, zpracování potravy, extrakci potravy ze schránek, vždy s konkrétním a zvažitelným výsledkem. Kamenný nástroj jako výhradně utilitární prostředek potravinové strategie stál na solidním základě mnoha studií a byl z velké části správný.
Accumulative stone throwing, hromadění kamenů vržených o tytéž stromy, je podle studie Kühl a kol. z roku 2016 v Scientific Reports první zdokumentovaný případ, kdy šimpanzi opakovaně používají kamenné nástroje v sociálním, nikoli potravním kontextu. Žádná skořápka, žádný zdroj potravy, žádná zjevná funkce, která by se dala sníst nebo změřit v kaloriích. Obraz kamenného nástroje jako čistě utilitárního předmětu tohle chování nerozbíjí celý, z drtivé většiny zdokumentovaných případů kamenného nářadí u šimpanzů je utilitární kontext stále přesný popis. Jako úplný obraz ale nestačí. Výjimka ze čtyř skupin na severu západní Afriky na ni nestačit nemůže.
22 kilometrů savannou a vrt za stromem
Aby se k lokalitám vůbec dostali, ujeli a ušli Nakano a Kalan 22 kilometrů savanovou krajinou a postavili polní tábor na břehu řeky Fefine. Přístup bez přípravy byl nemožný.
Několik metrů od kamenných hromad, které tam stojí přes deset let, narazili na vrty průzkumu bauxitové těžby. V sousední Guineji způsobily srovnatelné operace ničení biotopů a znečištění se zdokumentovanými negativními dopady na živočichy i místní komunity. Výzkumníci to nepíšou jako apokalypsu, podávají to jako fakt, který tam byl. Kulturní artefakty nelidského druhu a průmyslový zájem o suroviny sdílejí překvapivě malý kus země.
Co přesně chování pro samotné šimpanze znamená, jestli jde o komunikaci, teritoriální signalizaci, nebo něco, na co lidský jazyk zatím nemá dobré slovo, nevíme. A to je nejpoctivější věta, kterou k celé věci jde říct.