Největší predátor křídy neměl páteř
Nanaimoteuthis haggarti byl odhadem dlouhý 6,6 až 18,6 metru. To je srovnatelné s mořským ještěrem Mosasaurus hoffmannii, přibližně osmnáctimetrovým obratlovcem, který v populárněvědecké literatuře sedí na vrcholu křídového potravního řetězce. Studie Ikegami a kol. z dubna 2026 v časopise Science (ročník 392, číslo 6796) uvádí explicitně: největší predátor druhohorních oceánů byl bezobratlý. Bez obratlů, bez kostry, bez čehokoli, co by instinktivně evokovala představa vrcholového lovce. Byl to zástupce skupiny, ke které patří chobotnice.
Jak se měří zvíře, které se nezachovalo
Tělo chobotnice je měkké. Fosilizuje výjimečně vzácně, co zbyde v sedimentu jsou čelisti, chitinové struktury zvané zobák. Tuhé, chemicky odolné, schopné přežít v hornině desítky milionů let. Ikegami a kol. pracovali se 27 fosílními spodními čelistmi: 15 dříve katalogizovaných z Britské Kolumbie v Kanadě a z Hokkaida v Japonsku, a 12 nově identifikovaných v japonských horninách pomocí počítačem asistovaného rozpoznávání vzorů.
Metoda odhadu velikosti stojí na alometrii, statisticky stabilním poměru mezi rozměrem čelisti, velikostí pláště a celkovou délkou těla u žijících ploutevnatých chobotnic (podřád Cirrata). U dnešních příbuzných platí, že celková délka těla dosahuje přibližně 4,2násobku délky pláště. Autoři přenesli tento poměr na fosílní čelisti N. haggarti a dostali odhad 6,6–18,6 metru.
Podmínka platnosti je v práci zmíněna otevřeně: výpočet předpokládá, že N. haggarti měl tvar těla proporcionálně srovnatelný s dnešními cirátními chobotnicemi. Pokud ne, čísla se posunou. Tato podmíněnost není slabinou, je to poctivost metody. A právě proto se odborná komunita o výsledku přetahuje, k čemuž se dostaneme.
Co jedly čelisti, které praskaly
Fosílní čelisti nejsou poškozené stejně. Dospělci mají zobáky odštípané a popraskané; juvenilové nikoli. Ikegami a kol. interpretují tento rozdíl jako ontogenetický posun v potravní strategii, tedy jako změnu s věkem, ne jako náhodné poničení. Dospělci pravděpodobně drtili tvrdou kořist: amonity ve vápnitých schránkách, kostnaté ryby. Zobák dospělého N. haggarti dosahuje kapucní délky 86,4 milimetru, přibližně 1,5násobek největšího dosud nalezeného zobáku obrovské chobotnice (Architeuthis dux).
Autoři zaznamenali také asymetrické opotřebení čelistí a interpretují ho jako doklad lateralizovaného chování, preference jedné strany při kousání, s návrhem, že to naznačuje pokročilý kognitivní vývoj. Tato interpretace vychází z morfologie fosílie, nikoli z přímého měření chování; jde o hypotézu, ne o změřený výsledek.
Zoe Hughesová, hlavní kurátorka fosilních hlavonožců v Natural History Museum v Londýně, přirovnala potenciál N. haggarti k dnešním obřím kalmarům, kteří vzdorují útokům vorvaňů. To je ilustrace odbornice, nikoli tvrzení podložené daty o N. haggarti.
Mýtus: bezobratlí byli ti malí
Mlčky sdílený předpoklad zněl: velcí predátoři křídových oceánů byli obratlovci. Mosasauři, plesiosauři, velcí žraloci. Bezobratlí stáli níže, jako kořist nebo drobní oportunisté. Tato hierarchie má svůj důvod: obratlovci zanechávají kosti, kosti fosilizují dobře. Fosilní záznam hlavonožců je obecně chudý; skupiny bez mineralizovaných tkání z něj mizí.
Práce Ikegami a kol. přímo argumentuje, že tento chudý záznam zkresloval naše chápání toho, kdo křídovým oceánům skutečně dominoval. Pokud je odhad 6,6–18,6 metru správný, přibližuje se N. haggarti délkou Mosasaurus hoffmannii a bez oporné kostry pravděpodobně vyvrací předpoklad, že bezobratlí na žebříčku křídy zohrávali podřídené role.
Jeden šev přitom zůstává otevřený: žaludeční obsah mořských plazů dokazuje, že hlavonožce jedli, ale paleontologie nedokáže říct, které druhy. Zda mosasauři na N. haggarti útočili, nebo se mu vyhýbali, dostupné fosilie nerozhodnou.
Co nevíme: zánik bez vysvětlení
Nanaimoteuthis haggarti mizí z fosilního záznamu přibližně před 72 miliony let, asi 6 milionů let před hromadným vymíráním na konci křídy. Proč, nevíme. Buď druh tehdy vyhynul, nebo se přestal ukládat v sedimentech, které se dochovaly. Fosilní záznam chobotnic je tak řídký, že tyto dvě možnosti rozlišit nelze.
Nevíme nic o barvě těla, délce ramen ani o hloubce, ve které N. haggarti lovil. Všechny rekonstrukce jsou umělecké ilustrace odvozené z morfologie dnešních příbuzných. Žádné měkké tkáně nefosilizovaly.
Práce čelila také odbornému zpochybnění: Christian Klug ze Zürichu a Paxton a kol. v technickém komentáři v Science z května 2026 namítli, že skutečná velikost může ležet spíše u dolní hranice odhadu, protože škálování délky těla z rozměrů čelistí u hlavonožců je obtížné a data pro hlubokomořské cirátní chobotnice jsou neúplná. Ikegami a kol. v červnu 2026 odpověděli, že jejich datová sada tuto kritiku nepodporuje. Spor není uzavřen.
Velikost dlaně versus 18,6 metru
Zoe Hughesová poznamenala, že většina křídových chobotnic, které profesně zná, má velikost lidské dlaně. Nanaimoteuthis je v jejím oboru výjimka tak velká, že si ji, vlastními slovy, jako odbornice obtížně dokáže představit. Jeden výrok jedné kurátorky, nic víc. Ale odborník, který přes celý pracovní život pracuje s křídovými hlavonožci a říká, že si to neumí představit, tím říká dost.
Studie Ikegami a kol. posunula fosilní záznam celé skupiny: exempláře druhého druhu, Nanaimoteuthis jeletzkyi (odhadovaná délka 2,8–7,7 metru), posouvají dokumentovatelnou historii chobotnic o přibližně 5 milionů let zpět a fosilní záznam ploutevnatých chobotnic (Cirrata) o přibližně 15 milionů let. Nanaimoteuthis je nejstarší známý zástupce podřádu Cirrata.
Kde se vzal, jak přesně žil a proč před 72 miliony let přestal zanechávat stopy, to fosilní záznam zatím neřekl.