Ježek západní (Erinaceus europaeus) slyší ultrazvuk minimálně do 85 kHz, s nejlepší citlivostí kolem 40 kHz. Pes doslechne nejvýš do 45 kHz, kočka do 65 kHz, člověk do 20 kHz. Zjistil to tým Oxfordské univerzity ve spolupráci s dánskými institucemi od Univerzity v Kodani po Aarhuskou univerzitu, pod vedením Sophie Lund Rasmussenové. Výsledky testů sluchových evokovaných potenciálů z mozkového kmene, provedených na dvaceti rehabilitovaných ježcích z dánských záchranných stanic pro volně žijící zvířata, tým publikoval 11. března 2026 v časopise Biology Letters.
Jak ježek slyší to, co pes ani kočka ne
Test měřil elektrickou odezvu nervové dráhy mezi uchem a mozkem při přehrávání krátkých zvukových impulzů. Ježci reagovali na frekvence od 4 do 85 kHz. Vysvětlení, proč to jde, přinesly mikro-CT snímky ucha jednoho ježka. Kůstky středního ucha jsou u něj velmi drobné a husté a kloub mezi bubínkem a první kůstkou v řetězci je částečně srostlý, což celý řetězec ztuží a zlepší přenos vysokých tónů. Třmínek, nejmenší kůstka, která chvění předává dál do hlemýždě, tekutinou vyplněné spirály vnitřního ucha, je u ježka malý a lehký, a proto se rozkmitá rychleji. Samotný hlemýžď byl krátký a kompaktní. Podle autorů studie tahle kombinace připomíná uzpůsobení, jaké mají echolokující netopýři.
K čemu by ježkovi vysoký sluch mohl být dobrý
Protože ježci slyší frekvence, na které psí ani kočičí uši nedosáhnou, autoři studie navrhli teoretickou možnost: zařízení vyzařující ultrazvuk laděný výhradně do pásma slyšitelného jen pro ježky, umístěné třeba na vozidlech jako varování před srážkou. V některých lokálních populacích zabíjí silniční provoz až každého třetího ježka. Mezinárodní unie na ochranu přírody v říjnu 2024 přeřadila ježka západního z kategorie „málo dotčený“ mezi druhy „téměř ohrožené“, protože ve velké části jeho areálu klesá populace tempem, které se blíží třiceti procentům za deset let, nebo tuto hranici překračuje. Podle odhadů klesly počty ježků za posledních deset let o 16 až 33 procent, lokálně, v německém Bavorsku a belgických Flandrech, dokonce až o polovinu.
Co se o ježčím sluchu jen předpokládalo
Rozšířená představa tvrdila, že sluch ježka končí zhruba tam, kde náš, tedy kolem 20 kHz, a ultrazvuk pro něj prakticky neexistuje. Nikdo to ale nikdy přímo neověřil, u ježka západního prostě nebylo potvrzeno, jestli dokáže zachytit zvuky nad touhle hranicí. Test sluchových evokovaných potenciálů tuhle mezeru zaplnil: mozkový kmen ježků reagoval na zvuky až do 85 kHz. Autoři svou práci popisují jako první přímý důkaz, že ježci ultrazvuk slyší.
Co věda zatím neví
Zůstává otevřené, jestli ježci ultrazvuk využívají i mezi sebou ke komunikaci, nebo třeba k vyhledávání hmyzu a larev pod listím. Tým podle svých slov na tomto výzkumu už pracuje, výsledky ale zatím nejsou k dispozici. Stejně tak nikdo zatím neověřil, jestli by ježci na ultrazvukové zařízení skutečně reagovali vyhýbáním se nebezpečí, ať už jde o auta, robotické sekačky nebo křovinořezy, ani jestli by se taková technologie vůbec dala postavit. Autoři zatím nemají partnera z automobilového průmyslu ani financování, dalším krokem je najít oba.
Jeden ježek, jedna pastička, jeden mikro-CT snímek
Kůstky a hlemýžď, které vysvětlily celý mechanismus, pocházejí z jediného ježka. Ten musel být utracen po kritickém zranění, které mu způsobila pastička na krysy, a jeho ucho vědci naskenovali a proměnili v podrobný 3D model. Dvacet živých ježků, na kterých se testoval samotný sluch, mělo jiný konec: po vyšetření je zkontroloval veterinář a následující noc je tým vypustil zpátky do přírody.