Prázdné moře
Gansbaai na jihoafrickém pobřeží nebylo průměrné místo. Biologové tu počítali bílé žraloky (Carcharodon carcharias) téměř každý den. Od roku 2017 je tam neslyšné prázdno.
Výzkumný tým Dyer Island Conservation Trust sledoval čtrnáct individuálně označených bílých žraloků pomocí GPS vysílačů. Vzorec byl pokaždé stejný: jakmile se v oblasti objevila dvě zvířata z druhu kosatky dravé (Orcinus orca), označovaná jako Port a Starboard, všechna sledovaná zvířata oblast opustila. Čtrnáct ze čtrnácti. Před rokem 2017 zaznamenal výzkum v Gansbaai absenci bílých žraloků delší než týden pouze dvakrát za celou zaznamenanou historii: jednou na týden v roce 2007 a jednou přibližně na tři týdny v roce 2016. Od roku 2017 zeje oblast prázdnotou pravidelně a po dobu, pro niž neexistuje historický precedent.
Jak zabít žraloka a vzít si jen to nejcennější
Kosatky žraloky loví podle dokumentovaného postupu: uchopí prsní ploutve žraloka, překlopí ho na záda a uvedou ho do stavu tonické nehybnosti, přirozené paralýzy, při níž zvíře přestane klást odpor. Pak otevřou trup a vyjmou játra s chirurgickou přesností. Zbytek těla nechají.
Játra bílého žraloka jsou velký, tukem a oleji nasycený orgán, který žralok využívá jako zásobárnu energie při dlouhých oceánských migracích a zároveň jako hydrostatický orgán pro regulaci vztlaku. Energetická hustota je výjimečná a orgán je snadno lokalizovatelný.
Od roku 2017 naplavilo moře u Gansbaai nejméně osm mrtvých bílých žraloků; sedm z nich mělo játra chybějící přesně tak, jak odpovídá tomuto způsobu útoku, někteří jedinci postrádali i srdce. Přímé pozorování Port a Starboard při útoku i při konzumaci jater zaznamenali výzkumníci Dyer Island Conservation Trust na čele s marinní bioložkou Alison Towner; nálezy zveřejnila studie publikovaná v roce 2022 v African Journal of Marine Science.
Towner popisuje chování žraloků po útoku jako rozsáhlou prostorovou vyhýbací strategii, ne krátkodobý ústup, ale opuštění celé oblasti. Přirovnává ho ke zdokumentovanému chování divokých psů na tanzanijském Serengeti, kteří se systematicky vyhýbají teritoriím lvů. Čím déle kosatky v oblasti pobývaly, tím déle žraloci zůstávali pryč.
Ekologická kaskáda: prázdné místo se obsadí, ale ne naprázdno
Odchodem bílých žraloků vzniklo ekologické vakuum. Do uvolněné niky se přestěhovali mědění žraloci (Carcharhinus brachyurus), druh, který stojí v potravní hierarchii níže, záhy poté začaly kosatky lovit právě je. Výzkumný tým interpretuje tuto schopnost jako výsledek zdokonalených loveckých dovedností zaměřených na velké žraloky.
Druhou část kaskády Alison Towner z Dyer Island Conservation Trust označuje výslovně jako hypotézu: bez predačního tlaku bílých žraloků mohou kapské lachtany narůst v počtu a ohrozit africké tučňáky, kteří jsou kriticky ohroženi, přímou loveckou konkurencí nebo tlakem na zásoby malých pelagických ryb, jimiž se oba živí. Tato větev kaskády čeká na potvrzení.
Vrcholový predátor bez přirozeného nepřítele, tento příběh skončil
Mýtus je jasný: bílý žralok je absolutní vrchol oceánské potravní pyramidy, zvíře, které v dospělosti nemá přirozeného nepřítele. Kosatka je výjimka, a tato výjimka přepisuje celou kategorii.
Studie Alison Towner a kol. z roku 2022 v African Journal of Marine Science doložila čtrnáctinásobný souběh: čtrnáct GPS sledovaných jedinců bez jediné výjimky opustilo oblast při přítomnosti Port a Starboard. Nešlo o epizodu, ale o konzistentní vzorec opakující se v průběhu let.
Tentýž vzorec zdokumentoval nezávisle výzkumný tým Salvadora Jorgensena z Monterey Bay Aquarium, jehož práce vyšla v Scientific Reports v dubnu 2019. Studie analyzovala data od 165 bílých žraloků označených mezi lety 2006 a 2013 v oblasti ostrova Farallon u San Francisca, doplněná 27 lety pozorování. Ve všech čtyřech zaznamenaných střetnutích opustili bílí žraloci svá preferovaná loviště okamžitě po příchodu kosatky a nevrátili se ani tehdy, když kosatka strávila v oblasti méně než hodinu. Nejde tedy o místní zvláštnost Gansbaai: bílí žraloci opouštějí loviště při přítomnosti kosatky konzistentně, na obou stranách světa.
Otevřené otázky
Jak Port a Starboard přišli na to, že játra jsou výjimečně výnosná kořist? Kulturní přenos loveckých technik od matky k mláděti je u kosatky dravé nejpravděpodobnějším mechanismem šíření chování, ale konkrétní původ tohoto postupu u tohoto páru zdokumentovaný není. Kolik bílých žraloků ulovili, aniž by tělo kdy doplulo ke břehu? Osm pitvaných jedinců je dolní odhad; výzkumníci Dyer Island Conservation Trust považují skutečný počet za výrazně vyšší.
Pozoruhodná paralela: skupina kosatky dravé v Kalifornském zálivu nezávisle vyvinula vlastní techniky lovu žraloků velrybích, aniž by kdy přišla do kontaktu s jihoafrickým párem. Zda jde o konvergentní chování podmíněné dostupností výjimečně výnosné kořisti, nebo o pouhou shodu, výzkum zatím neuzavřel.
Jména, která jsou doslova popis
Port a Starboard nejsou romantické přezdívky, ale námořní termíny pro levobokovou a pravobokovou stranu plavidla. Jedna z těchto dvou kosatek má hřbetní ploutev trvale zakřivenou doleva, druhá doprava, na záběru stačí vidět, na kterou stranu se ploutev kloní, abyste věděli, který z nich to je. Pokřivené hřbetní ploutve nejsou u kosatky dravé výjimkou; možné příčiny zahrnují starší zranění, výživový deficit nebo přirozené anatomické odchylky.
Port a Starboard jsou s velkou pravděpodobností nejlépe zdokumentovaná dvojice kosatky dravé na světě. A přesto o tom, jak a proč začali lovit bílé žraloky, víme překvapivě málo.