Mravenec z indického údolí Siang měří necelé dva milimetry, ale entomology zaujal na první pohled: jeho tělo má kovově modrý lesk. Popsal ho tým Sahanashree R. Aswaj Punnath a Priyadarsanan Dharma Rajan z Ashoka Trust for Research in Ecology and the Environment v Bengalúru a University of Florida, v časopise ZooKeys v roce 2024, pod jménem Paraparatrechina neela. Epitet „neela“ znamená v řadě indických jazyků modrá, přesně podle barvy, kterou se od ostatních mravenců liší. Z více než 16 700 druhů a poddruhů mravenců popsaných na světě nosí podobně sytou modrou jen hrstka z nich.
Dvě dělnice ulovil tým v květnu 2022 ve vesnici Yingku v okrese East Siang v indickém svazovém státě Arunáčalpradéš, v sekundárním lese ve výšce 803 metrů nad mořem. Do té doby platil na celém indickém subkontinentu za jediného známého zástupce rodu Paraparatrechina druh P. aseta, který popsal Auguste Forel v roce 1902. Nový nález je tak prvním přírůstkem rodu na indickém subkontinentu za 121 let.
Jak vzniká modrá barva bez jediného pigmentu
Modrá barva u hmyzu skoro nikdy nevzniká pigmentem. Vzniká takzvanou strukturální barvou: kutikula, tvrdý zevní kryt těla, má na povrchu mikroskopické fotonické nanostruktury, na kterých se světlo láme a interferuje, takže navenek zůstává jen úzký pás vlnových délek, převážně modrý. U Paraparatrechina neela to dává kovový lesk se sytě modrým odstínem, který spoluautorka studie Sahanashree popsala jako hluboký safírový, a to na celém těle kromě tykadel, kusadel a nohou. Popis druhu dál uvádí trojúhelníkovitou hlavu s velkýma očima a kusadlo s pěti zuby, podle kterých lze druh odlišit od P. aseta i od zbylých 38 platných druhů a čtyř poddruhů rodu.
Nač modrá barva mravenci slouží, se neví
Autoři popisu druhu k barvě zatím nabízejí jen otázky. Mohla by sloužit ke komunikaci mezi jedinci v kolonii, k maskování, nebo jde jen o vedlejší produkt struktury kutikuly bez jasné funkce. Žádná z těchto možností není potvrzená. Otevřená zůstává i souvislost mezi zbarvením a nadmořskou výškou nebo dalšími rysy biologie druhu, kterou autoři popisují jako zajímavý směr pro další výzkum. Podobně vzácně zbarvené mravence pozorovali dřív v Austrálii, na Filipínách a v Thajsku, ale ani u nich funkce modré barvy vysvětlená není.
Mravenci nejsou jen černí, hnědí a rezaví
Mravenci, se kterými se člověk obvykle potká na chodníku nebo v kuchyni, bývají černí, hnědí nebo rezavě červení, a tahle paleta se snadno usadí v hlavě jako celý mravenčí svět. Paraparatrechina neela ukazuje, že jde jen o výřez: mezi víc než 16 700 popsanými druhy a poddruhy mravenců na světě se kovově modré zbarvení objevuje, jenže extrémně vzácně. Tenhle mýtus nezabíjí obecné tvrzení, že mravenci jsou barevní. Zabíjí ho jeden konkrétní, popsaný a pojmenovaný druh z indického údolí Siang.
Něco se ve tmě zatřpytilo
K samotnému nálezu došlo večer za soumraku, na strmé pastvině pro dobytek u vesnice Yingku. Tým prozkoumával stromovou dutinu asi tři metry nad zemí, když si ve slábnoucím světle všiml, že se tam něco zatřpytilo. V šeru nasáli dva neznámé exempláře do aspirátoru, přístroje na opatrný sběr drobného hmyzu. Teprve při pozdější prohlídce zjistili, že drží v ruce mravence, a ne nic jiného, co by ve stromové dutině za soumraku mohlo zasvítit.