Palp jako čtvrtá noha
Samci čtyř nově popsaných druhů sklípkanů mají palpy, makadla upravená k přenosu spermií do těla samice, dlouhé jako skoro polovina vlastních nohou. Typický samec sklípkana má palp dlouhý 1,5krát až dvakrát tolik co jeho hlavohruď. U nově popsaných druhů rodu Satyrex je to zhruba čtyřikrát tolik. Taková odchylka od zavedeného poměru přiměla tým pod vedením Alirezy Zamaniho z University of Turku ve Finsku vytvořit pro čtveřici úplně nový rod: Satyrex, jméno složené ze slova satyr a latinského rex, tedy král. Rod spadá do čeledi sklípkanovití (Theraphosidae) a podčeledi Eumenophorinae. Práci publikoval časopis ZooKeys 22. července 2025. Do rodu patří Satyrex arabicus ze Saúdské Arábie, S. ferox z Jemenu a Ománu a S. somalicus se S. speciosus ze Somalilandu; poslední jmenovaný nese druhové jméno podle svého výrazně jasného zbarvení.
Sklípkan, který syčí bez hlasivek
Nejvýraznějším zástupcem čtveřice je Satyrex ferox. Samci i samice mají rozpětí nohou kolem 14 centimetrů, samčí palp dosahuje asi 5 centimetrů, což je zhruba čtyřnásobek délky hlavohrudi. Podle popisu Zamaniho týmu pavouk při sebemenším vyrušení zvedne přední nohy do výhružného postoje a vydá hlasitý syčivý zvuk. Nevzniká hlasivkami, ale třením specializovaných štětinek na bázi předních nohou o sebe.
Proč je nástroj tak dlouhý
Autoři popisu to vysvětlují jednoduchou geometrií. Palp funguje jako rameno, kterým samec dosáhne k pohlavnímu otvoru samice, aniž by se k ní musel přiblížit celým tělem. Čím delší je toto rameno, tím větší vzdálenost může samec od samice udržet a přitom se s ní úspěšně spářit. U druhů s krátkým palpem se tělo samce ocitá těsně u samice; u rodu Satyrex stačí přiblížit jen špičku makadla.
K čemu je odstup dobrý
Samice sklípkanů rodu Satyrex jsou popisovány jako vysoce agresivní a mohou samce napadnout a sežrat během páření nebo po něm. Zamaniho tým obě pozorování spojuje: u druhu, kde samice představuje pro partnera smrtelné riziko, dává evoluční smysl, aby se prosadil znak, který mu umožní udržet si vzdálenost. Podle autorů popisu jde možná o řešení jednoho konkrétního problému, jak se rozmnožit a nestat se přitom obědem.
Co věda zatím neví
Spojení mezi délkou palpu a nižším rizikem kanibalismu je zatím hypotéza autorů popisu, ne změřený výsledek. Nikdo dosud nesledoval skutečné páření u druhů rodu Satyrex v terénu ani v zajetí tak, aby bylo možné porovnat, jestli samci s delšími palpy přežívají páření častěji než ti s kratšími. Dokud taková pozorování nevzniknou, zůstává spojitost mezi rozměrem orgánu a přežitím logická domněnka, ne prokázaný fakt.
Sto dvacet let stará chyba v zařazení
Molekulární analýza téhož týmu přepsala historii jednoho staršího druhu. Monocentropus longimanus, popsaný v roce 1903 z Jemenu, měl podle DNA a stavby těla blíž k nové čtveřici než ke svým dosavadním příbuzným v rodě Monocentropus, kde dnes zůstává jediný druh, Monocentropus balfouri, sklípkan s modrýma nohama oblíbený mezi chovateli. Tým proto druh přeřadil a přejmenoval na Satyrex longimanus. Jeho palp přitom byl vždy jen asi 1,6násobkem délky hlavohrudi, v běžném rozmezí, které teprve jeho noví příbuzní se svým čtyřnásobkem posunuli do extrému.