Dárek z jeskyně, který přepsal historii koalů
V roce 2024 dostalo Západoaustralské muzeum (Western Australian Museum) neobvyklý dar: lebku koaly, kterou v jeskyni Moondyne Cave u Margaret River našel jeskyňář Lindsay Hatcher. On a jeho rodina ji věnovali muzeu, aniž tušili, co drží v rukou. Kurátor savců Kenny Travouillon a jeho kolegové na lebce objevili rysy, které neseděly na žádný známý druh koaly. Studie, kterou tým publikoval v časopise Royal Society Open Science v roce 2026, na základě této a dalších lebek popsala nový, vyhynulý druh: Phascolarctos sulcomaxilliaris, v angličtině přezdívaný „grooved koala“, tedy rýhovaný koala.
Sto let v šuplíku
Fosilie koalů v Západní Austrálii se poprvé našly už v roce 1910 v jeskyni Mammoth Cave u Margaret River. Většina z nich ale byla jen izolovaná čelist nebo pár zubů, tedy materiál, který se snadno přiřadí k tomu, co člověk čeká najít: k dnešnímu koalovi (Phascolarctos cinereus) z východní Austrálie. Přes sto let tak fosilie ležely ve sbírkách bez jediné pochybnosti. Teprve lebka z Moondyne Cave, s nápadnou rýhou, kterou žádný žijící koala nemá, přiměla vědce vrátit se ke starším nálezům a přeměřit je stejnou metodikou. Fosilie navíc ukázaly, že koaly kdysi obývaly mnohem větší část Západní Austrálie, než se čekalo: od Margaret River na jih, přes Yanchep na severu, až k Maduře na východě.
Rýha, která prozradila druh
Klíčovým znakem je hluboká, zaoblená rýha (sulcus) v lícní kosti horní čelisti, tedy maxile, pod okem, hlubší než u kteréhokoli žijícího koaly. Odtud i druhové jméno sulcomaxilliaris, „rýhovaná horní čelist“. K tomu patří kratší a mohutnější lebka, jiná stavba kostí kolem ucha, širší zuby a delší, tenčí kosti končetin, které naznačují štíhlejší tělo než u dnešního koaly. Vědci to potvrdili srovnávací anatomií tří vzácných dospělých lebek, včetně typového exempláře, tedy jedince, podle kterého se druh formálně popisuje, označeného WAM 99.10.3. Ten pochází z Foundation Cave a je to pravděpodobně samice s téměř kompletní lebkou i spodními čelistmi. K němu autoři přidali úlomky čelistí, zubů a kostí z dalších jeskynních nalezišť.
K čemu ta rýha vlastně byla
U žijících koalů se svaly rtu a nosu upínají ve stejné oblasti lebky. Autoři studie usuzují, že zvětšená rýha u rýhovaného koaly dávala prostor větším svalům, a mohla tak znamenat pohyblivější horní ret, hodící se na zpracování tužších listů a výhonků, nebo citlivější pohyb nozder a lepší čich. Sami to ale označují jen jako pravděpodobné vysvětlení, ne potvrzený mechanismus.
Mýtus: jen koala, co zabloudil na západ
Přes sto let se předpokládalo, že fosilie ze západní Austrálie patří k dnešnímu východoaustralskému koalovi, jen jde o zapadlou regionální populaci. Detailní měření lebek a zubů, srovnávací anatomie a evoluční analýzy ale ukázaly, že tyto exempláře tvarem soustavně vybočují z celého rozpětí variability, jaké má dnešní druh. Nejde tedy o výkyv v rámci jednoho druhu, ale o systematický rozdíl, a přesně to je důkaz, který popis nového druhu potřebuje.
Proč zmizel: co víme a co jen tušíme
Radiometrické datování na University of Queensland ukazuje, že rýhovaný koala vyhynul asi před 28 000 lety. To se shoduje s pozdně pleistocénní klimatickou událostí, při níž se podle pylových záznamů eukalyptové lesy zmenšily na zhruba pět procent dnešního rozsahu, jak popisuje Travouillon. Podle něj tak koaly v regionu přišly o potravu i úkryt a čelily těžké ztrátě prostředí.
Tohle je ale odvozený závěr z klimatických a pylových dat, ne přímý důkaz konkrétní příčiny smrti posledního jedince. Přesný časový průběh vymírání a to, jestli druh zmizel naráz, nebo postupně ustupoval z jednotlivých oblastí, zůstává otevřené.
Speleologové na lovu fosilií
Aby zjistili, odkud přesně staré fosilie pocházejí, vydali se autoři studie s pomocí Západoaustralské speleologické skupiny (Western Australian Speleological Group) do jeskyně Koala Cave u Yanchepu i do Moondyne Cave a Foundation Cave u Margaret River. Sami tuto výpravu popsali jako dobrodružství samo o sobě. Paleontologie tu na chvíli vypadala spíš jako speleologická expedice než práce v laboratoři, a bez lidí jako Lindsay Hatcher, kteří donesou nález do muzea místo do soukromé sbírky, by rýhovaný koala možná dodnes čekal v šuplíku jako „další koala z Margaret River“.