Deset let létajícího plaza, který nikdy nelétal
Faxinalipterus minimus nikdy nelétal, přestože po svém popisu v roce 2010 platil za jednoho z nejstarších ptakoještěrů (Pterosauria), plazů, kteří jako první ve svém vývoji ovládli let. Fosilie pochází z naleziště Linha São Luiz u města Faxinal do Soturno v brazilském státě Rio Grande do Sul, z vrstev souvrství Caturrita starých asi 225 milionů let. Přes deset let se objevoval v přehledech evoluce letu jako jeden z jejích raných dokladů.
Tým kolem Alexandra Kellnera publikoval v roce 2022 v časopise PeerJ přehodnocení, které tuhle klasifikaci strhlo. Ukázalo se navíc, že fosilie, na které byl druh popsán, nebyla jedno zvíře. Skládala se z kostí těla a z horní čelisti se zuby, nalezených při dvou samostatných expedicích v letech 2002 a 2005 na stejném nalezišti. Nové zhodnocení dospělo k závěru, že obě části patří dvěma různým živočichům.
Zuby, které tam nebyly
Právě ta čelist byla hlavním důkazem ptakoještěřího původu, rozestupy mezi zuby připomínaly typický pterosauří vzor. CT sken, který provedli Ricardo Lopes a Olga Araújo z instituce COPPE/UFRJ, technického pracoviště Federální univerzity v Rio de Janeiru, ale odhalil detaily skryté pod horninou. Skutečný chrup má kuželovité, hladké korunky s párem podélných rýh, tvar, jaký se u archosaurů, skupiny zahrnující i dinosaury a krokodýly, dosud nepopsal, a rozhodně neodpovídá zubům ptakoještěrů.
Podle revize čelist navíc nepatřila ke stejnému tělu, se kterým byla v roce 2010 popsána. Vědecký tým ji oddělil od Faxinalipterus minimus a přiřadil ji novému druhu, Maehary bonapartei. Druhý nezávislý důkaz proti letu se skrýval v pažní kosti, kterou si Faxinalipterus podržel: chybí jí výrazný deltopektorální hřeben, výčnělek, na který se u ptakoještěrů upínají svaly potřebné k mávání křídly. U pterosaurů je tenhle hřeben mohutný. Faxinalipterus ho má jen minimálně naznačený.
Co ta chybějící křídla znamenají
Fylogenetická analýza z revize řadí Faxinalipterus minimus mezi lagerpetidy, drobné pozemní plazy, kteří jsou sesterskou skupinou pravých ptakoještěrů, ale sami nikdy nevzlétli. Maehary bonapartei, popsaný ze stejné lokality na základě neúplné lebky, čelisti, obratlů a zlomku lopatky, vychází z analýzy jako nejbazálnější, tedy nejprimitivnější, dosud známý zástupce skupiny Pterosauromorpha, širší linie, do níž patří jak lagerpetidi, tak samotní ptakoještěři. Měřil odhadem 40 centimetrů, o něco víc než třicetícentimetrový Faxinalipterus.
Omyl u jednoho druhu tak donutil přeskládat kus rodokmene u kořene ptakoještěrů. Není to ale uzavřená kapitola. Pozdější přehled řadí Maehary bonapartei jinam, do skupiny Pseudosuchia a čeledi Gracilisuchidae, tedy do úplně jiné archosauří linie, než jsou ptakoještěři a lagerpetidi. Rozpor mezi původní prací z roku 2022 a touto pozdější revizí zůstává nevyřešený.
Mýtus, který padá
Mýtus zněl přes deset let stejně: Faxinalipterus minimus byl raný ptakoještěr, doklad toho, jak plazi v triasu poprvé vzlétli. Revize z roku 2022 ho vyvrací dvěma na sobě nezávislými liniemi důkazů, chrupem, který po CT skenu vůbec neodpovídá pterosauřímu vzoru, a pažní kostí bez hřebene potřebného k letu. Zvíře bylo pozemní. Patřilo k lagerpetidům, ne k okřídleným tvorům, jak dlouho tvrdila literatura po jeho popisu.
Ten, kdo hledí k obloze
Jméno Maehary pochází z výrazu v jazyce guaraní-kaiowá, který znamená „ten, kdo hledí k obloze“, odkaz na místo druhu na cestě k pravým ptakoještěrům, i když sám nikdy nevzlétl. Druhové jméno bonapartei uctívá argentinského paleontologa José Fernanda Bonaparta (1928–2020), který v regionu zkoumal triasové fosilie. Zvíře, které se do vzduchu nikdy nezvedlo, tak v názvu nese osud svých pozdějších příbuzných.