Menší mozek, větší úkol
Sibiřský husky, plemeno chované na tahání saní a na záchranné práce v náročném terénu, má vzhledem ke své tělesné hmotnosti menší mozek než čivava, která se třese na klíně. Zjistila to studie Any M. Balcarcelové a kolegů z časopisu Biology Letters, publikovaná 13. listopadu 2024, na 1682 lebkách dospělých psů ze 172 plemen, uložených v Přírodovědném muzeu v Bernu. Autorský tým spojil pracoviště Univerzity v Montpellier, Univerzity v Curychu a bernského muzea. U jedinců, kde šlo určit pohlaví, bylo zastoupení téměř vyrovnané: 798 fen a 713 psů.
Vědci měřili takzvaný relativní objem mozkovny, tedy velikost dutiny lebky vztaženou k tělesné hmotnosti, kterou používají jako odhad velikosti mozku. Pracovní plemena, sibiřský husky, pyrenejský horský pes a rotvajler, měla ze všech zkoumaných psů tento objem nejmenší. Společenská plemena, čivava, pomeranian a yorkšírský teriér, měla objem naopak největší. Ten, kdo řeší v terénu složité úkoly, má podle dat menší mozek než ten, kdo hlavně sedí v náručí.
Kde se ztrácí objem a proč to nevadí
Velikost mozkovny sama o sobě neurčuje, co pes zvládne. Autorky studie propojily data o lebkách s výsledky dotazníku C-BARQ (Canine Behavioral Assessment and Research Questionnaire), standardizovaného hodnocení psího chování, které měří čtrnáct vlastností od trénovatelnosti po agresivitu. Plemena s menším relativním objemem mozkovny, typicky sibiřský husky, pyrenejský horský pes a rotvajler, skórovala výš v trénovatelnosti. Dřívější výzkum, na který se autorky odvolávají, u nich navíc popsal lepší exekutivní funkce, tedy schopnost ovládat vlastní chování a krátkodobě si pamatovat informace. Plemena s větším relativním objemem, čivava, pomeranian a yorkšírský teriér, skórovala výš ve strachu, agresivitě a úzkosti při odloučení od majitele.
Objem lebky je fakt z jednoho datového souboru, chování je fakt z jiného. Že spolu souvisejí právě tímto směrem, je interpretace autorek studie. Neznamená to, že menší mozek automaticky dělá víc práce na jednotku objemu, jen že u psů velikost mozkovny a schopnosti neběží po stejné ose.
Člověk jako obrácený evoluční tlak
Ana Balcarcelová to shrnula tak, že klíčový rozdíl je v tom, že psi nežijí v přirozeném prostředí. Jsou výsledkem umělé selekce, velmi cílené, jak řekla, evoluce v rukou člověka. U pracovních plemen se po staletí vybíralo na komplexní úkoly, tahání, pátrání, hlídání, a podle autorek se tyto schopnosti vešly do kompaktnější mozkové architektury, ne do větší. U společenských plemen se vybíralo na něco úplně jiného: na náklonnost a snadné soužití v domácnosti, ne na řešení problémů. Balcarcelová dodává, že selekce nezměnila jen tělesné proporce psů, ale prokazatelně i stavbu jejich mozků.
Mýtus, který padá
U divokých savců obecně platí, že větší mozek vzhledem k tělu jde ruku v ruce se složitějším chováním. Tenhle vzorec studie u domácího psa (Canis lupus familiaris) obrací. Pes má navíc v průměru o 20 % menší mozek vzhledem k tělu než jeho divoký příbuzný vlk (Canis lupus), a přesto v řadě kognitivních úkolů dosahuje srovnatelných výsledků. Tvrzení „větší mozek znamená chytřejší zvíře“ tady neplatí, a to není důkaz, že jsou psi hloupí. Je to důkaz, že metrika, která funguje napříč divokou přírodou, na domestikovaném druhu selhává.
Co věda ještě neví
Tým zatím nezkoumal, jak se mezi plemeny liší tvar mozku, především mozková kůra. Zůstává otevřené, jaký konkrétní strukturální rozdíl dovoluje pracovním plemenům zvládat exekutivní úkoly s menším objemem mozkovny. Otevřené je i to, kdy přesně a proč se u psů mozek oproti vlkovi zmenšil, a jestli je strach a úzkost u společenských plemen přímým důsledkem většího mozku, nebo jen souvisí s tím, na co se tahle plemena stovky let vybírala. Samostatná, související studie na 243 psech a vlcích ukázala, že tvar psího mozku se mezi jedinci liší až čtyřikrát víc než u vlků, a že „starobylá“ plemena jako sibiřský husky mají neuroanatomii bližší vlčí než „moderní“ plemena jako německý ovčák. I to je zatím spíš mapa, kam se má bádání vydat, než hotová odpověď.