Devět fosilních dolních čelistí z Brazílie, staré přibližně 275 milionů let, patří zvířeti, jehož chrup nemá u žádného známého čtyřnožce obdoby. Čelist byla zkroucená od zadní části k přední tak silně, že část zubů nemířila proti horním zubům, ale trčela do strany. Popsal ji tým vedený Jasonem D. Pardem ve studii z roku 2026 v časopise Proceedings of the Royal Society B, spoluautorkou je Martha Richterová z Natural History Museum v Londýně.
Devět čelistí, jedna anomálie
Tým Field Museum vypráví, že první čelist našel náhodou v suchém řečišti hustého lesa poblíž brazilského deštného pralesa. Zkroucení bylo tak neobvyklé, že paleontologové zprvu tipovali poškození nebo deformitu jedné kosti. Pak ale objevili dalších osm čelistí se stejnou konfigurací, včetně velmi dobře zachovaných exemplářů, a poškození jako vysvětlení padlo. Richterová popisuje, že v první chvíli fosilie působily jako pozůstatky ryby; teprve po vypreparování v laboratoři se ukázalo, o jaké zvíře skutečně jde. Zvíře pojmenovali Tanyka amnicola: Tanyka podle slova tañykã z jazyka guaraní, což znamená „čelist“, amnicola z latiny „žijící u řeky“, podle nálezu v řečišti u Pastos Bons. Každá z devíti čelistí měřila kolem 15 centimetrů a pocházela z geologického souvrství Pedra de Fogo v pánvi Parnaíba na severovýchodě Brazílie.
Jak fungoval mlecí systém
Vnitřní stranu čelisti lemovala řada drobných zoubků, takzvaných denticles, na silně klenuté kosti coronoid, která tvoří vnitřní hřeben čelisti. Nešlo o hlavní chrup, ale o jemnou drtící plochu. Při zavření tlamy se horní a dolní denticles třely o sebe jako dva pilníky, i když velké zuby po stranách čelisti do sebe nezapadaly. Pardo tento způsob žvýkání popisuje jako řešení, které vytváří v podstatě jedinečný způsob zpracování potravy: hlavní zuby stranou, drtící lišta uprostřed.
Proč si to evoluce nechala
Spoluautor studie Juan Carlos Cisneros z Universidade Federal do Piauí uvádí, že podle chrupu byla Tanyka býložravec, který rostliny žral přinejmenším část času. To je nápadné, protože většina příbuzných linií kmenových čtyřnožců, tedy vývojové skupiny, která se od hlavního rodokmenu oddělila dřív, než vznikli dnešní obojživelníci, plazi a savci, byla masožravá. Zkroucená čelist s mlecí plochou tak nevypadá jako anatomická kuriozita, ale jako úplně jiná strategie přežití v ekosystému, kde příbuzní lovili.
Mýtus o vyhynutí kmenových čtyřnožců
Rozšířená představa byla, že kmenoví čtyřnožci vymizeli po celém světě dávno před raným permem, když v karbonu zkolabovaly deštné pralesy na severu Pangey. Nález Tanyky ji vyvrací: studie z roku 2026 popisuje Tanyku jako druhou známou linii kmenových čtyřnožců, která v Gondwaně, jižní části Pangey, přežila až do konce raného permu, ačkoliv v severní Laurázii tou dobou už dávno vyhynula. Pardo přirovnává postavení Tanyky k ptakopyskovi: zůstávala posledním členem staré linie i poté, co ji jinde nahradily modernější formy čtyřnožců. Vysvětlením podle autorů může být rozdílné klima: jih Pangey byl teplejší a sezónně suchý, podobně jako dnešní jihozápad Spojených států, a kolaps pralesů ho nezasáhl stejně tvrdě jako sever.
Co věda ještě neví
Horní čelist Tanyky se dosud nenašla. Tým předpokládá, že měla podobné uspořádání zubů a denticles jako spodní, ale jde o odhad, ne o potvrzený nález. Celkový vzhled těla je stejně nejistý: mimo čelisti se Tanyce s jistotou nepřiřadily žádné jiné kosti, takže vědci jen tipují cosi jako dlouhonosého mloka. Otevřené zůstává i to, jestli byla Tanyka výhradně býložravec, nebo drtila i tvrdé krunýře bezobratlých, a proč jižní kmenoví čtyřnožci přežili, zatímco severní vymizeli. Odpověď mají přinést teprve další fosilie z Jižní Ameriky, Afriky, Austrálie a Antarktidy.