Kostra menší než nehet nesla čelist stavěnou na vystřelování jazyka
Tým vedený Alexandrem R. D. Guillaumem z NOVA School of Science and Technology a Musea da Lourinhã popsal nový druh obojživelníka Nabia civiscientrix. Žil v Portugalsku před 150 miliony let, v pozdní juře, a dospělý exemplář měřil necelých 5 centimetrů. Patří do čeledi Albanerpetontidae, vyhynulé skupiny obojživelníků (Lissamphibia), jejíž zástupci podle nálezů přežili od doby dinosaurů až do poslední doby ledové. Podle popisu měl suchou šupinatou kůži, rohovinové drápky a víčka. Nejvýraznější je ale čelist: její stavba naznačuje vystřelovací jazyk, jaký dnes používají chameleoni. Nabia civiscientrix přitom není plaz ani příbuzný chameleonů, srovnání platí jen pro způsob lovu.
Kůstky menší než milimetr prošly rentgenem v Londýně
Z Lourinhã formace paleontologové vytěžili přes 400 kostí patřících k Nabia civiscientrix. Práce v časopise Journal of Systematic Palaeontology jich formálně popisuje 468, většinou úlomky lebky a obratlů, k tomu ještě tisíce dalších zbytků z naleziště Guimarota ve formaci Alcobaça. Nejlépe zachované exempláře z Lourinhã poslali do Londýna, kde je Marc Jones a Susan Evans nechali projet rentgenem a mikro-CT skenerem. Ze snímků vznikly 3D digitální modely jednotlivých kůstek, které poprvé umožnily podrobně popsat anatomii čelistního kloubu a jazylkového aparátu, tedy soustavy kůstek podpírajících jazyk. Právě z geometrie těchto kloubů tým usoudil, že šlo o mechanismus podobný balistickému vystřelení jazyka u chameleonů.
Proč tenhle nález mění pohled na celou skupinu
Guillaume vysvětluje, že materiál z naleziště Guimarota byl paleontologům znám dlouho a jiní badatelé ho už dřív považovali za samostatný druh, jenže patřící k rodu Celtedens. Nová studie čelní kosti tohle zařazení zpochybnila. Nabia civiscientrix je navíc nejstarším známým albanerpetontidem na Iberském poloostrově a jedním z nejstarších na světě, potenciálně teprve třetím druhem této čeledi popsaným z celé jury. Podle autorů čeleď v té době hrála roli v biogeografických vztazích mezi Evropou, severozápadní Afrikou a Severní Amerikou. Nález zároveň potvrzuje, že v Lourinhã existovala vlastní herpetofauna, tedy společenstvo obojživelníků a plazů typické jen pro tohle území. Mezi nohama dinosaurů se v pozdní juře podle autorů pohybovala celá řada drobných živočichů, z nichž většina čeká na popsání dodnes.
Lovil, nebo jen mohl lovit? To se ze zkamenělin nepozná
Srovnání s chameleony zůstává na úrovni anatomické podoby, konkrétně stavby jazylky a čelisti, ne přímo pozorovaného chování. Fosilie neukážou, jak rychle jazyk vystřeloval, na jakou vzdálenost dosáhl ani jestli fungoval úplně stejně jako u dnešních ještěrů. Otevřená zůstává i otázka zařazení mnoha starších exemplářů, které byly dřív připsané rodu Celtedens. Autoři píší, že revize celého rodu je nutná a zařazení řady dalších fosilií zůstává pod otazníkem. Naznačují také, že podobně bohatá naleziště jinde na světě pravděpodobně skrývají víc druhů, než kolik se jich dosud podařilo popsat.
Jméno pro lidi, kteří ho vyhrabali ze skály
Většinu z více než čtyř stovek kůstek našli dobrovolníci projektu Micro Saurus, který běží v DinoParku Lourinhã a v tamním Museu da Lourinhã. Tým jim poděkoval přímo v názvu druhu: civiscientrix znamená „ta, která provozuje občanskou vědu“, zatímco rodové jméno Nabia odkazuje na předkeltskou bohyni řek a na mokřady, kde zvíře žilo. Marc Jones z Natural History Museum v Londýně popisuje, jak diagnostické kůstky bez mikroskopu vypadají skoro jako čajové lístky, protože většina z nich měří necelý milimetr. Jeden z fosilních úlomků tým vyfotografoval vedle jednocentové mince, aby bylo jasné, o jak drobné kosti šlo. Kompletní 3D model kostry je teď volně dostupný online.