Osmnáct sekund na cizí slovo
Kočka se dvakrát podívá na obrazovku, dohromady osmnáct sekund, a v hlavě jí naskočí spojení mezi vymyšleným slovem a obrázkem. Tým etoložky Saho Takagi z japonské Azabu University to změřil na jednatřiceti kočkách, dvaceti kocourech a jedenácti kočkách. Třiadvacet z nich žilo v kočičích kavárnách, osm bylo domácích, poblíž univerzity v Kanagawě.
Na monitoru sledovaly dvě dvojice zvuk-obrázek: rostoucí a zase se zmenšující stvoření podobné jednorožci, spárované se slovem „keraru“, a zvětšující se a zmenšující se slunce s červenou tváří, spárované se slovem „parumo“. Obě slova si výzkumníci vymysleli schválně, aby kočka neměla šanci vytáhnout z paměti nic, co by jí slovo připomínalo: žádné „granule“, žádné „ven“. Většina koček si spojení vytvořila už po čtyřech pokusech, tedy po dvou devítisekundových shlédnutích každé dvojice. Osmnáct sekund na jednu asociaci je míň, než kolik potřebuje lidské nemluvně ve srovnatelném testu, kde autoři počítají s minimálně čtyřmi dvacetisekundovými pokusy na jednu dvojici obrázek-slovo.
Studie s názvem Rapid Formation of Picture-Word Association in Cats vyšla v roce 2024 v časopise Scientific Reports; podepsali ji Takagi, Koyasu, Nagasawa a Kikusui z Azabu University. Zjištění vyvrací rozšířenou představu, že kočky lidským slovům vůbec nerozumí a nijak na ně nereagují. Jednatřicet koček bez odměny a bez tréninku prokázalo, že jim v hlavě vzniklo spojení mezi zvukem a obrázkem.
Jak se pozná, že to kočka opravdu pochopila
Sama kočka nikdy neřekne, že pochopila. Výzkumníci proto použili switch task, metodu z vývojové psychologie, kterou se běžně testuje slovní zásoba batolat. Nejdřív kočka viděla pevnou dvojici slovo-obrázek, dokud si na ni nezvykla. Pak výzkumníci u poloviny pokusů slovo a obrázek prohodili. Kočka, která si spojení skutečně vytvořila, zírala na obrazovku podstatně déle, protože to, co slyšela, nesedělo na to, co viděla. V testovací fázi kočky v průměru sledovaly obrazovku o 33 % déle, když k obrázku, který znaly, slyšely „špatné“ slovo. Délka pohledu je měřitelná proměnná v sekundách, ne dojem člověka u monitoru.
Efekt navíc fungoval jen s lidským hlasem. Ve druhém experimentu nahradili výzkumníci řeč elektronickými zvuky se stejnou zvukovou strukturou a rozdíl v délce pohledu zmizel. Kočky tedy nereagovaly na jakýkoli zvukový signál, ale konkrétně na to, že slovo vyslovil člověk.
Saho Takagi v říjnu 2024 popsala, jak některé kočky sledovaly obrazovku s rozšířenými zorničkami zrovna ve chvíli, kdy se dvojice prohodila, a dodala, že ji bavilo sledovat, jak vážně se do pokusu pustily. Jde o pozorování jedné výzkumnice u konkrétních zvířat v laboratoři, ne o měřenou část výsledku.
K čemu je kočce tahle rychlost dobrá
Proč by se kočce hodilo umět tohle za osmnáct sekund, není jasné. Takagi to otevřeně přiznává a nabízí dvě možnosti, mezi kterými se podle ní zatím nedá rozhodnout. Buď jde o schopnost, kterou si kočka nese z evoluce, spojenou s tím, že se domestikovala sama, bez staletí cíleného výběru na spolupráci s člověkem. Nebo si ji každá kočka osvojí individuálně, prostě tím, že roky žije po boku lidí a poslouchá jejich řeč. Obě vysvětlení zůstávají otevřená; podle autorů by měla pomoct další práce, která by srovnala i divoké kočkovité šelmy.
Kdo je vlastně rychlejší v učení slov, pes, nebo kočka
Rozšířená představa říká, že v učení slov mají navrch jednoznačně psi: existují přece psi, kteří se naučí desítky pojmenování věcí. Kognitivní výzkumnice Shany Dror z Vídeňské univerzity, která se studie neúčastnila, k tomu uvádí čísla: majitelé psů v průměru hlásí, že jejich pes zná osmdesát devět slov, a výjimečně nadaní jedinci se dokážou naučit až dvanáct nových slov během jednoho sezení. Dror ale zároveň upozorňuje, že data z kočičí studie neumožňují přímé srovnání se psy.
Je totiž rozdíl v tom, co se vlastně testovalo. Kočky v pokusu Takagi nic nepřinášely ani nedokazovaly, že vědí, k čemu slovo v praxi slouží, jen prokázaly, že se jim v hlavě vytvořilo spojení mezi zvukem a obrázkem, měřené délkou pohledu. Testy psů obvykle měří něco jiného: schopnost fyzicky najít a donést konkrétní předmět na povel. Otázka „kdo je chytřejší“ tu nedává smysl: obě zvířata byla testována na jinou dovednost.
Co věda zatím neví
Autoři studie sami píšou, že není jasné, proč se kočkám daří vytvořit spojení tak rychle, a že otázka potřebuje další zkoumání z evolučního i vývojového úhlu. Srovnání s lidskými nemluvňaty navíc kulhá i metodicky: kočky slyšely tříslabičná slova v silně přehnané intonaci od vlastních chovatelů, zatímco nemluvňata v původním testu slyšela jednoslabičná slova od cizího hlasu v běžné intonaci, upozorňuje etoložka Brittany Florkiewicz. Server LiveScience k tomu dodává, že srovnání koček s batolaty by se nemělo přeceňovat.