Osm týdnů, devět měsíců
Osmitýdenní štěně labradorského retrívra má podle metylace DNA biologický věk, který odpovídá zhruba devítiměsíčnímu lidskému dítěti. Ne o pár měsíců starší štěně, přesně tenhle věk, u psa, který se sotva odstavil.
Zjistil to tým kolem Tiny Wangové z Kalifornské univerzity v San Diegu (UC San Diego), který v červenci 2020 publikoval v časopise Cell Systems analýzu krevních vzorků 104 psů, převážně labradorských retrívrů, ve věku od několika týdnů po šestnáct let. Na výzkumu se podílela i Kalifornská univerzita v Davisu, odkud pocházely krevní vzorky, a Národní institut pro výzkum lidského genomu (NHGRI) při amerických Národních institutech zdraví (NIH).
Jak se věk čte z DNA
Metylace DNA je chemické značení, které se ukládá na genom a rozhoduje, které geny se čtou a které mlčí. Přibývá jí s věkem, a to na desítkách tisíc míst v genomu, tak pravidelně, že z ní jde sestavit něco jako biologické hodiny, epigenetické hodiny.
Tým porovnal vzorce metylace u psů s dříve publikovanými daty 320 lidí ve věku od jednoho do 103 let. Z porovnání vzešel vzorec: lidský věk = 16 × ln(psí věk) + 31, kde psí věk je v kalendářních letech a ln znamená přirozený logaritmus.
Není to přímka, je to logaritmus. Křivka se na začátku prudce zvedá jako sprint a pak se položí do dlouhé, pomalé procházky. Dvanáctiletý senior mezi labradory, běžný věk dožití tohoto plemene, podle vzorce odpovídá sedmdesátiletému člověku, což se přesně kryje s celosvětovým průměrem lidské délky života.
Proč rychlý start dává smysl
Ta shoda mezi psy a lidmi nebyla náhoda v číslech. Vzorce metylace související s věkem se shodovaly konkrétně tehdy, když tým srovnal mladé psy s mladými lidmi nebo staré psy se starými lidmi. Jakmile spároval mladého psa se starým člověkem, shoda zmizela.
Za velkou částí té podobnosti stojí skupiny genů spojených s vývojem, ne se stárnutím v pozdějším slova smyslu. Naznačuje to, že tělo možná nepřepíná ze stavby na údržbu, jen pokračuje po stejné trati, na kterou nastoupilo ještě v děloze.
Pravidlo krát sedm je mrtvé
Tradiční poučka „jeden psí rok se rovná sedmi lidským“ počítá se stárnutím jako s konstantní rychlostí, s přímkou bez zákrutů. Data z Cell Systems ukazují, že jde o mýtus: psí a lidské stárnutí nejde po přímce, ale po logaritmické křivce, kde je tempo na začátku mnohem prudší, než násobek sedmi kdy tvrdil.
Osmitýdenní štěně z úvodu by podle násobku sedmi bylo pár týdnů starý člověk, číslo bez jakéhokoli smyslu. Skutečná devítiměsíční hodnota dává smysl evoluční: mladí savci musí dozrát rychle, protože nejrizikovější bývá právě raný začátek života.
Co se ví jen o labradorech
Vzorec 16 × ln(psí věk) + 31 vznikl výhradně z dat 104 psů, převážně labradorských retrívrů. Sami autoři studie uvádějí, že jde o limit: není jasné, jestli stejná křivka platí i pro plemena s naprosto odlišnou délkou života a rychlostí dospívání.
Čivava se běžně dožívá patnácti a víc let, novofundlandský pes žije zhruba o polovinu kratší dobu. Metylační výzkum, který by u těchto plemen ukázal, jestli se biologické hodiny posouvají stejným tempem, nebo úplně jinak, zatím nikdo neudělal. Jestli velký pes stárne podle jiné křivky než malý, zůstává otevřená otázka.