Rozhodnutí padne dřív, než koště zvedne ze země
Kráva jménem Veronika, samice plemene braunvieh (známého také jako Brown Swiss) z rakouských Alp, používá koště jako škrabadlo. Hrubým kartáčem přejíždí po hřbetě, tenkou násadou se dotýká citlivého pupku a vemene. Zajímavé je, kdy se rozhoduje, který konec vezme do tlamy: ještě předtím, než nástroj zvedne ze země. Popsali to Antonio Osuna-Mascaró a Alice Auerspergová z Vídeňské veterinární univerzity ve studii, kterou 19. ledna 2026 zveřejnil časopis Current Biology. Jde o první doložený případ použití nástroje u skotu (Bos taurus).
Proč tlama nedovolí improvizaci
Vědci před Veroniku kladli koště, přesněji tvrdý kartáč na drhnutí paluby s dlouhou tenkou násadou, pokaždé otočené jinak, a sledovali, za který konec ho popadne. Nejdřív ho jazykem omotá a přitáhne k tlamě, pak ho sevře napříč v mezeře mezi předními zuby a stoličkami, takzvané diastemě, protože skot nemá horní řezáky, jen tvrdou dásňovou ploténku. Tenhle úchop drží pevně, ale těžko se za pohybu upravuje. Během sedmi sezení po deseti pokusech, tedy 76 zaznamenaných použití nástroje, se ukázal jasný vzorec: na hřbet, kde má tlustou kůži, brala koště za tenkou násadu a drhla hrubým kartáčem. Na břicho a vemeno brala do tlamy kartáčový konec a tenkou násadou tam jemně šťouchala a tlačila. Dvě odlišné techniky, dva různé úchopy, a rozhodnutí, které nejde odložit na chvíli, až koště bude v tlamě.
Krávě stačí vlastní tělo jako zpětná vazba
Podle záznamů zvedla ocas ještě předtím, než začala škrábat zadní partie těla, a koště přechytila dřív, než škrábání vůbec začalo. Gloria Sabbatiniová z Národní rady pro výzkum v Itálii, která studii nezávisle posuzovala, tohle chování popisuje jako takzvané egocentrické použití nástroje, tedy směřované na vlastní tělo, ne na okolní předměty. Takový typ je z hlediska poznávání jednodušší než použití nástroje navenek, protože zvíře okamžitě cítí, jestli úchop sedí, a může ho za pohybu doladit. Studie zároveň popisuje, že Veronika ovládala dva konce jednoho předmětu pro dvě různé funkce, a takové chování se u jiných než lidských druhů podle autorů konzistentně dokládá jen u šimpanzů.
Kráva s klackem není totéž co kočka v krabici
Ne každá manipulace s předmětem je použití nástroje. Kočka, která si sedne do krabice, krabici nepoužívá jako nástroj, jen v ní sedí. Studie definuje skutečné použití nástroje jako záměrnou kontrolu jeho polohy vůči vlastnímu tělu, ne náhodnou interakci s předmětem, který se náhodou povaloval poblíž. Autoři práce připomínají kreslený vtip Garyho Larsona z roku 1982 nazvaný Cow Tools, který si dělal legraci z představy, že by si kráva mohla vyrábět nástroje sama. Právě tenhle rozšířený předpoklad, že krávy nejsou schopné řešit problémy ani používat nástroje, studie na Veronice vyvrací.
Jedna kráva, nebo skrytá schopnost celého druhu?
Zůstává otevřené, jestli je Veronika výjimka, nebo jestli podobnou schopnost mají krávy obecně a dosud si jí nikdo nevšiml. Výzkumníci mají zatím jediný další náznak, video býka plemene brahman (Bos indicus), který se škrábal klackem, ale tenhle případ nebyl nijak systematicky zkoumaný. Žádný podobný test na jiných kravách zatím neproběhl, takže se neví, jestli jde o individuální nápad jedné krávy, nebo o schopnost, kterou skot má odjakživa a lidé si jí prostě nevšímali.
Víc než deset let, než to někdo natočil
Podle jejího majitele, ekologického zemědělce a pekaře jménem Witgar Wiegele, si Veronika brala klacky ke škrábání přes deset let předtím, než záběry poslal vědcům. Nikdo ji to neučil. Alice Auerspergová popsala první dojem z videa tak, že jí bylo hned jasné, že nejde o náhodu, ale o smysluplný příklad použití nástroje u druhu, který se z hlediska poznávání zkoumá jen zřídka. Z klacku na dvorku v obci Nötsch im Gailtal se tak stala studie v Current Biology, a to jen proto, že si jeden majitel všiml, co jeho kráva dělá, a rozhodl se to natočit.