Lev dořve. To, co právě slyšíte, ohlušující zvuk nesoucí se kilometry daleko, je ale jen první polovina věty. Hned po něm, ještě než se ozvou závěrečná zachrochtání, přichází druhý zvuk. Tišší, plošší, kratší. Desítky let ho lidé i výzkumníci brali jako dozvuk téhož řevu, echo, které prostě doznívá. Tým Jonathana Growcotta z University of Exeter prošel 3 149 nahrávek lvího (Panthera leo) řevu z tanzanského parku Nyerere a ze zimbabwské rezervace Bubye Valley Conservancy pomocí umělé inteligence a zjistil, že jde o samostatný typ zvuku, ne o ohon toho prvního.
Studii Roar Data: Redefining a Lion’s Roar Using Machine Learning zveřejnil tým kolem Growcotta 21. listopadu 2025 v časopise Ecology and Evolution. Na projektu se podílela Univerzita Exeter, Wildlife Conservation Unit při Oxfordské univerzitě, organizace Lion Landscapes, Frankfurt Zoological Society a tanzanské instituce TAWIRI (Tanzania Wildlife Research Institute) a TANAPA (Tanzania National Parks Authority). Data sbírali dvěma způsoby: padesát mikrofonů rozmístěných po Nyerere National Park a akustické senzory na obojcích pěti lvů v Bubye Valley Conservancy.
Jak zní „doslov“ a jak ho pozná stroj
Growcott popisuje klasický, plnohrdelný řev jako výbuch zvuku, hlasitý a komplexní, který se v tónu prohýbá nahoru a dolů. Nově pojmenovaný mezitímní řev (intermediate roar) je podle něj plošší, s menší proměnlivostí tónu, zvuk, který lidskému uchu splyne s doznívajícím echem, protože mu chybí ta dramatická melodická křivka.
Aby tým vůbec prokázal, že jde o dva odlišné zvuky a ne o jeden s dozvukem, použil dvoustavový Gaussův skrytý Markovův model, statistickou metodu, která rozdělí sekvenci zvuku na skryté fáze, a rozlišil oba typy s přesností 84,7 procenta. Pak šli dál. Stačily jim dvě jednoduché veličiny, maximální frekvence v hertzích a délka volání v sekundách, a shlukovací metoda K-means klasifikaci typů volání zvedla na přesnost 95,4 procenta. Sám o sobě model nestačil, výzkumníci mu museli ručně označit začátky a konce jednotlivých řevů a odfiltrovat sténání, které řvoucí sekvenci obvykle předchází, jinak se stroj pletl.
Proč záleží, že lev řekne ještě něco potichu
Dřívější výzkum ukázal, že plnohrdelný řev funguje jako akustický podpis: nese informaci o pohlaví, věku a dalších charakteristikách konkrétního lva. Lvi jím komunikují se smečkou a značkují území. Vedle toho vydávají i chrochtání, vrčení, odfukování, sténání a mňoukání, ale jen u plnohrdelného řevu se dosud prokázalo, že nese individuálně rozpoznatelný podpis. Jenže pokud se při analýze omylem přičte kus mezitímního řevu k tomu hlavnímu, podpis se rozmaže a identifikace jedince podle hlasu je nepřesná.
Přesně to hrozilo, dokud tým nezačal počítat s mezitímním řevem zvlášť. Když použili AI predikci čistě plnohrdelných řevů místo ruční klasifikace, schopnost rozpoznat konkrétního jedince podle hlasu, měřená takzvaným F1-skóre, což je metrika kombinující přesnost a úplnost klasifikace, stoupla z 0,80 na 0,87.
Na tom se dá stavět něco praktického. Ve volné přírodě žije podle IUCN Red Listu asi 23 000 afrických lvů a druh je zranitelný vyhynutím. Tradiční sčítání pomocí fotopastí nebo stop vyžaduje velké zdroje a ne vždy je přesné. Growcott doufá, že přesnější akustická klasifikace jednou pomůže odhadovat početnost lvích populací spolehlivěji, to je ale zatím naděje, ne hotová metoda.
Mýtus, který padá: jeden lev, jeden řev
Dlouho se vědělo, obecně i mezi odborníky, že lev má jediný typ řevu, tu ikonickou explozi zvuku ze všech dokumentů o Africe. Data z 3 149 nahrávek ukazují opak: v rámci jedné řvoucí sekvence se pravidelně objevují nejméně dva odlišné akustické typy, ne jeden zvuk s dozvukem. Lví řev není jedna věta. Jsou to dvě.
Co ten tišší řev znamená, netuší nikdo
Otevřené zůstává, jestli mezitímní řev nese vlastní informaci, identitu, věk, náladu, nebo jde jen o fyziologický doběh hlasivek bez komunikační funkce. Growcott to shrnul s nadsázkou: bohužel nemluvíme lvím jazykem a kurz lvičtiny na Duolingu zatím nemají. Sám tým v práci píše, že další výzkum musí ukázat, jestli lvi předávají konkrétní informaci v jednotlivých částech své řvoucí sekvence a jestli mezitímní řev plní jinou evoluční roli než ten hlavní.
Jeden záznam z Bubye Valley Conservancy, natočil ho Matt Wijers, ukazuje, jak celá sekvence u jedné lvice zní v praxi: nízké, stoupající sténání přechází do mocného plnohrdelného volání, uprostřed je pauza na mezitímní řev, a celé to končí hlubokým chrochtáním. Je to záznam jedné lvice, ne pravidlo pro celý druh.