Puma, která najednou snáší sousedy
V národním parku Monte León v argentinské Patagonii napočítali biologové mezi pumami (Puma concolor), které loví magellanské tučňáky (Spheniscus magellanicus), 254 vzájemných setkání. Mezi pumami, jež tučňáky ignorují a loví jinou kořist, jich bylo za stejnou dobu jen čtyři. Zjistil to tým etologa Mitchella Seroty, tehdy doktoranda Kalifornské univerzity v Berkeley, ve studii publikované 17. prosince 2025 v časopise Proceedings of the Royal Society B; terénní sběr dat probíhal v letech 2019 až 2023. Puma je zvíře, které se jinak vyhýbá vlastnímu druhu skoro stejně důsledně jako kořisti. Tady se ale potkává stovkrát za sezónu, na ploše, kterou by jinde jeden dospělý jedinec bránil zuby nehty.
Jak to vypadá zevnitř: čtrnáct obojků, dvě strategie
Výzkumníci nasadili GPS obojky čtrnácti pumám a k tomu sledovali místa kořisti fotopastmi. Z těch čtrnácti koček lovilo tučňáky devět, zbylých pět ne. Rozdíl byl vidět hned na mapě: „tučňáčí“ pumy se v době hnízdění stahovaly na úsek pobřeží dlouhý zhruba dva kilometry, tam, kde stojí kolonie čítající asi 40 000 hnízdících párů. Jakmile tučňáci na léto odpluli na moře, stejné kočky se rozptýlily do vnitrozemí na dvojnásobnou plochu, kde je kořist řidší a rozptýlenější. Tolerance k jiným pumám se objevovala hlavně kolem kolonie: v okruhu jednoho kilometru od ní na sebe narazily téměř pětkrát častěji než pumy, které tučňáky nelovily vůbec. Jeden jedinec podle týmu urazil desítky kilometrů mimo park, aby navštívil úplně jinou tučňáčí kolonii. Serota tuhle epizodu popisuje jako ukázku, jak silně tučňáci pumy táhnou, ne jako běžné chování celé populace.
Proč se o takovou hostinu nikdo nepere
Autoři studie sahají po takzvané hypotéze o rozptylu zdrojů (resource dispersion hypothesis): pokud je potrava dost koncentrovaná a zároveň dost bohatá, dravci se kolem ní nemusí prát a snesou se v mnohem větší hustotě, než je pro ně typické. Přesně to se v Monte Leónu stalo: hustota pum v parku víc než dvakrát překonala dosavadní nejvyšší hustotu zaznamenanou v Argentině. Není potřeba bránit teritorium do posledního metru, když jídla na pláži je tolik, že se ho nasytí i konkurent o kus dál.
Mýtus, který u tučňáčí pláže neplatí
Dospělá puma platí za typicky samotářskou kočku, která se jinému dospělci vyhýbá s výjimkou páření, a stejně tak se má za dravce, který dá přednost velké kopytnaté kořisti před malým ptákem. Data z Monte Leónu obojí nabourávají. Pumy, které přešly na tučňáky, se setkávaly desítky až stovky krát častěji než ty, co lovily po staru, a jako hlavní zdroj potravy přijaly malého ptáka místo kopytníka, jako je guanako. Samotářskost pumy se tu neukazuje jako pevná vlastnost druhu, ale jako nastavení, které se dá přepsat, jakmile se objeví dost velký a dost koncentrovaný zdroj jídla.
Co věda zatím neví
Kolik tučňáků jedna puma za sezónu skutečně uloví, tým zatím nedokáže spočítat, takže nejde ani odhadnout, jak lov dlouhodobě ovlivní samotnou kolonii, i když počty tučňáků v Monte Leónu zatím vypadají stabilně nebo rostou. Otevřené zůstává i to, jestli je současná rekordní hustota pum v parku dočasná záležitost, nebo trvalý rys místního ekosystému. Serota s týmem plánuje dál zkoumat, jak vztah pum a tučňáků mění tlak dravců na jinou kořist, především na guanaka.
Pumy se vrátily do světa, který samy nechaly vzniknout
Z téhle části Patagonie byly pumy po velkou část 20. století v podstatě vyhubené, ovčáci je lovili jako škůdce dobytka. Když v roce 2004 vznikl národní park Monte León a lov skončil, pumy se do kraje začaly vracet. Jenže během jejich nepřítomnosti se tučňáci magellanští rozšířili z okolních ostrovů na pevninu a vybudovali tam kolonii o desítkách tisíc párů. Pumy se tedy nevrátily do stejné krajiny, kterou kdysi opustily. Vrátily se do krajiny, která takhle vypadala jenom proto, že tam ony samy dlouho nebyly.