Dva vzorky, jeden nečekaný rozdíl
Mozek psa (Canis lupus familiaris) pozná v lidské tváři strach od smutku. Vztek od smutku ale nerozezná, v obou případech se mu rozsvítí stejné oblasti. Je to první přímý doklad, že psí mozek dokáže od sebe rozlišit dvě různé negativní lidské emoce, dosud šlo jen o dohady. Zjistil to tým neurovědce Raúla Hernándeze-Péreze z Vídeňské univerzity. Práce vyšla 7. srpna v časopise iScience.
Vědci sledovali mozkovou aktivitu psů v magnetické rezonanci, zatímco jim promítali fotografie cizích lidí se šťastným, naštvaným, vystrašeným a smutným výrazem. Pracovali se dvěma skupinami: první tvořilo osm psů, konkrétně šest border kolií, labradorský retrívr a zlatý retrívr, druhou dvanáct psů, jejichž plemena zdroj neuvádí. Psi leželi v tunelu dobrovolně a mohli ho kdykoli opustit; do studie se navíc dostali jen zdraví jedinci střední velikosti bez silného strachu z hlasitých zvuků, protože se museli vejít do přístroje a vydržet v něm klidně ležet.
Tři mozkové oblasti, ne jedno centrum
Analýza celého mozku pomocí strojového učení ukázala, že rozlišení strachu od smutku aktivuje pravý rostrální suprasylviánský závit, jeden ze záhybů mozkové kůry. Rozlišení strachu od vzteku pak aktivuje další dvě oblasti: pravý střední ektosylviánský závit a levý splenální závit. Když ale výzkumníci porovnali obrázky vzteku a smutku, žádnou samostatnou oblast nenašli. Psí mozek na ně reagoval stejně.
To podle autorů znamená, že rozpoznávání emocí u psů nesedí v jednom „centru“, ale je rozprostřené do sítě oblastí, které se zapojují podle konkrétní dvojice porovnávaných výrazů, ne podle jedné škatulky „negativní emoce“.
Proč vyčnívá zrovna strach
Strach a vztek mají něco společného, co smutek nemá: signalizují možné ohrožení, na které je potřeba reagovat rychle. Podle dalších výzkumů, na které autoři odkazují, reagují psi na strach a vztek rychleji a se zvýšeným tepem než na smutek. Sami autoři ale zdůrazňují, že jde o jejich výklad dat, ne o dokázaný mechanismus.
Mýtus: pes prý zná jen „dobrou“ a „špatnou“ náladu
Rozšířená představa říká, že pes vnímá lidské emoce binárně: člověk je naštvaný, nebo je v pohodě, nic mezi tím. Nález, že psí mozek odlišuje strach od smutku, tuhle představu boří. Zároveň to ale není důkaz nějaké univerzální emoční jemnosti, protože vztek od smutku psí mozek nerozliší vůbec. Realita leží někde mezi tím: psí mozek nekóduje jen „dobré, nebo špatné“, ale nekopíruje ani celou lidskou škálu emocí jedna ku jedné.
Co zůstává otevřené
Není jasné, jestli je citlivost na strach u psů vrozená, nebo je výsledkem tisíců let soužití s lidmi. Nápovědu nabízí srovnání se vlky: i vlci odchovaní v lidské péči reagují na pach lidského strachu podobně jako psi, což ukazuje směrem k naučené zkušenosti spíš než k čisté genetice. Jednoznačný důkaz to ale není, jen vodítko. Autoři zároveň přiznávají limity vlastní práce: oba vzorky byly malé a první z nich tvořily z většiny border kolie, plemeno známé tím, jak dobře čte lidské sociální signály. Studie navíc pracovala jen se statickými fotografiemi, takže nezachytila, jak psí mozek zpracovává pach nebo tón hlasu, přes které psi lidské emoce čtou taky.
Vedlejší stopa: proč zrovna border kolie
Že se do prvního vzorku nabralo tolik border kolií, není náhoda. Jde o plemeno, které si drží pověst mimořádně pozorného čtenáře lidských gest. Ilustruje to jedenáctiletý pes plemene border kolie jménem Bryn z Velké Británie, který zná jména asi stovky svých hraček; případ se v souvislosti se studií objevil v jejím mediálním pokrytí, s magnetickou rezonancí ani s rozpoznáváním emocí ale nemá nic společného. Je to jen připomínka, s jakým plemenem výzkumníci nejčastěji pracovali.