Ropucha, která porazila bobra na vlastním pozemku
Ropucha americká (Anaxyrus boreas) z bažin, jezer a mokřadů Alberty má podle nové genetické analýzy něco, co bobr kanadský ani los nikdy neměli: dědictví, které se nikde jinde na světě nevyskytuje. Zjistil to tým doktorandky Jayny Bergman z laboratoře profesorky Julie Lee-Yawové na Ottawské univerzitě (University of Ottawa) v práci nazvané „Pronounced Genetic Structure Associated with Differences in a Reproductive Trait and Climatic Barriers in Canadian Populations of the Western Toad (Anaxyrus boreas)“, publikované 29. května 2026 v časopise Diversity and Distributions. Jde o první přímé genetické srovnání tohoto druhu napříč celou kanadskou částí jeho areálu.
Bergmanová a její kolegové procházeli mokřady, jezera a tůně Alberty a Britské Kolumbie a odebírali vzorky od dospělých ropuch i pulců. Z DNA pak sestavili něco jako rodokmenový test: kdo je s kým příbuzný a jak dávno se která linie oddělila.
Hory rozdělily hlas
Ropucha americká se v Kanadě dělí na dvě dobře popsané skupiny podle chování při páření. Východně od Kanadských Skalistých hor žijí „volající“ samci s hlasovým vakem, kožní blánou pod hrdlem, kterou nafukují a používají k namlouvacím zvukům. Západně od hor, od Kalifornie po Aljašku, žijí „nevolající“ ropuchy bez hlasového vaku, jejichž samci mlčí úplně. Studie potvrdila, že tenhle rozdíl v chování odpovídá i genetickému rozdílu, nejde jen o zvyk. Podle autorek za tím stojí samotné pohoří: Skalisté hory vytvářejí odlišné klima na obou stranách, jiné teploty, jiné srážky, jinou dostupnost vody k rozmnožování, a fungují jako bariéra, která obě populace dlouhodobě geneticky oddělila. Výbor pro stav ohrožených druhů volně žijících živočichů v Kanadě (COSEWIC) proto obě skupiny už dřív uznal jako samostatné jednotky ochrany, nová genetická data jim dávají za pravdu.
Třetí linie, o které se nevědělo
Vedle volajících a nevolajících ropuch odhalila DNA analýza ještě třetí, dosud nepopsanou skupinu na jihovýchodě Britské Kolumbie a jihu Alberty, která podle autorek pravděpodobně zasahuje i do amerického státu Montana. U jednoho druhu tak vedle sebe existují tři geneticky odlišné linie s naprosto odlišnou strategií namlouvání, od hlasitého volání po úplné ticho. Autorky studie to označují za jeden z nejextrémnějších rozdílů v párovacím chování, jaký byl kdy zaznamenán uvnitř toho, co se stále počítá jako jediný druh obratlovce.
Bobr a los prohrávají soutěž o rodný list
Bobr kanadský a los patří k nejpoužívanějším symbolům kanadské přírody, jejich genetika ale sahá daleko za hranice země: obě populace jsou podle autorek studie propojené s populacemi ve Spojených státech, žádná není geneticky jedinečná ani izolovaná. To je mýtus, který data vyvracejí přímo: národní symbol nemusí znamenat genetickou hranici. Ropucha americká z Alberty je ze všech srovnávaných zvířat jediná, u které genetická hranice skutečně kopíruje hranici státu. Zvíře, které nikdo nedává na vlajku ani na minci, tak v DNA vychází jako jediné doopravdy kanadské.
Co zůstává otevřené
Neví se, jestli se volající, nevolající a nově objevená jižní linie navzájem kříží, nebo jestli míří k rozdělení na samostatné druhy. Studie pokryla jen kanadskou část areálu; srovnání se zbytkem severoamerické populace, včetně nově odhalené jihovýchodní skupiny zasahující do Montany, je podle autorek dalším krokem výzkumu. Ropucha americká má navíc v Kanadě status zvláště ohroženého druhu (Special Concern) podle kanadského zákona o ohrožených druzích (Species at Risk Act), takže odpověď na tyhle otázky není jen akademická zvědavost.