Žralok, který možná není barevně hotový
Modrý žralok (Prionace glauca), tmavě modrý na hřbetě, jasně modrý po bocích a bílý na břiše, má v kůži strukturu, která by teoreticky mohla tuhle barvu měnit podle tlaku vody v hloubce. Zjistil to tým z City University of Hong Kong (CityU), veřejné univerzity v Hongkongu, kolem molekulární bioložky Viktoriie Kamské a vedoucího laboratoře Masona Deana; kůži druhu prozkoumali optickou a elektronovou mikroskopií a spektroskopií. Výsledky představili na konferenci Society for Experimental Biology, mezinárodní konferenci experimentální biologie, v belgických Antverpách v červenci 2025. Dosud se u žraloků obecně předpokládalo, že barva kůže je fixní vlastnost daná pigmentem, ne mechanismus, se kterým může zvíře něco dělat. Jde o první popis takové potenciálně proměnlivé struktury u tohoto druhu.
Zrcátka a pohlcovače v jedné šupince
Modrý odstín vzniká v mikroskopických kožních šupinkách zvaných dermální denticuly, tvrdých šupinách podobných zubům, které kryjí žraločí kůži. Uvnitř každé denticuly je dřeňová dutina, napěchovaná krystaly guaninu, které odrážejí modré světlo jako zrcátko naladěné na jednu vlnovou délku. Vedle krystalů sedí drobné váčky melaninu, pigmentu, který pohlcuje zbytek spektra. Barva, kterou nakonec vidíme, je součet toho, co se odrazí, a toho, co se pohltí. Je to stejný princip, jaký dělá modrou barvu třeba u ptačího peří: ne pigment, ale fyzika odrazu.
Co by udělalo posunutí o pár nanometrů
Podle modelů týmu CityU by šlo rozestup mezi vrstvami guaninových krystalů měnit, a s ním i barvu. Rozšíření mezer by odražené světlo posunulo směrem k zelené a žluté. Stlačení vrstev k sobě, například tlakem vody ve větší hloubce, by naopak kůži opticky ztmavilo, takže by zvíře splývalo s tmavší vodou v hloubce. Mechanismus by fungoval podobně jako u chameleonů, kteří barvu mění přeskupováním guaninových krystalů, ne vylučováním nového pigmentu. Kamská k nálezu poznamenala, že modrá patří mezi nejvzácnější barvy, jaké se u zvířat vůbec vyskytují; modrý žralok by ji podle modelu dokázal v případě potřeby vypnout.
Co nikdo zatím neviděl
Celý mechanismus je prozatím jen počítačová simulace na vzorcích kůže v laboratoři. Nikdo nepozoroval živého, volně plavajícího modrého žraloka, jak barvu doopravdy mění. Není jasné, jestli k přeskupení krystalů dochází samovolně s hloubkou, jestli ho zvíře nějak řídí, nebo jde jen o teoretickou možnost, kterou příroda nikdy naplno nevyužije. Tým plánuje navazující výzkum přímo na volně žijících žralocích.
Žralok pojmenovaný po barvě, která možná není stálá
Modrý žralok nese svou barvu přímo ve jméně, a právě proto je nález tak přesně mířený. Rozšířená představa, že barva žraločí kůže je pevně daná pigmentem stejně jako u většiny ryb, tu naráží na nález týmu CityU: struktury v denticulech nejsou jen to, co dělá modrého žraloka modrým, ale potenciálně i mechanismus, kterým by mohl na okolí reagovat. Zvíře, u kterého se zdálo, že nabízí ten nejjednodušší možný případ (jedna barva, jedno jméno), se ukazuje jako nositel přepínače, o kterém se dosud nevědělo.