Myš, která vyrostla na Beethovenovi
Myší mláďata, která místo pískání klece a ticha poslouchají od prvních dnů života první větu Beethovenovy Deváté symfonie, vyrostou v dospělé myši s mozky propojenými úplně jinak podle pohlaví. Zjistil to tým Kamini Sehrawatové a profesora Israela Nelkena z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě ve studii, kterou časopis Cell Reports zveřejnil online 17. října 2025. Šlo o myš domácí (Mus musculus), konkrétně o laboratorní kmen C57BL/6, jeden z nejběžnějších standardních kmenů v laboratořích. Samice a samci ze stejného vrhu, kteří poslouchali přesně stejnou hudbu, se jako dospělí k té hudbě chovali podle úplně jiných pravidel.
Tři dětství, jeden test
Vědci rozdělili mláďata do tří skupin. První skupina poslouchala v citlivém období mezi 7. a 40. dnem života první větu Beethovenovy Deváté symfonie. Druhá poslouchala sadu umělých zvuků. Třetí vyrůstala v tichu. O několik týdnů později prošli všichni jedinci testem preference, ve kterém si mohli hudbu vyhledávat, nebo se jí naopak vyhýbat. Souběžně tým měřil, jak při poslechu reaguje sluchová kůra, mozková oblast zpracovávající zvuk.
U samců rozhoduje zvyk, ne mozek
U samců záleželo hlavně na tom, co znali jako mláďata. Ti, kteří vyrostli v tichu nebo s umělými zvuky, hudbu jako dospělí důsledně odmítali. Ti, kteří vyrostli s Beethovenem, měli preference mnohem rozptýlenější; část z nich hudbu přímo vyhledávala. Zajímavé je, co se přitom dělo v jejich mozku: aktivita sluchové kůry se s tímto chováním prakticky nekryla. Samec s vysokou i nízkou odezvou kůry se choval stejně. U samců tedy o postoji k hudbě nerozhoduje to, co se odehrává v mozku v okamžiku poslechu, ale to, na co si zvykli jako mláďata.
U samic: čím víc mozek pracuje, tím míň se jim to líbí
U samic naopak to, čemu byly v raném věku vystaveny, Beethovenovi, umělým zvukům, nebo tichu, jejich pozdější vztah k hudbě téměř neovlivnilo. Zato se objevil silný vztah mezi tím, jak intenzivně jim při poslechu pracovala sluchová kůra, a tím, jak moc hudbu odmítaly. Čím vyšší aktivita, tím nižší obliba. Platí to napříč všemi třemi skupinami odchovu a je to přesně obráceně, než by člověk čekal: víc mozkové odezvy obvykle znamená víc zájmu, tady to bylo naopak. U samců tenhle vztah neplatí vůbec.
Co věda ještě neví
Studie nevysvětluje, proč se u samců mozková aktivita a chování takhle rozešly, ani proč u samic platí ten obrácený vztah mezi aktivitou kůry a oblibou. Sehrawatová k tomu poznamenává, že to, co navenek vypadá jako stejná zkušenost, může v mozku každého pohlaví spustit úplně jinou adaptaci. Otevřené zůstává i to, jestli výsledek platí jen pro kmen C57BL/6 a pro tenhle konkrétní zvukový materiál, nebo jde o obecnější vzorec u myší domácích.
Padlý mýtus: obohacení nepůsobí na všechny stejně
Padá tu představa, že raný sluchový podnět, ať je to hudba, nebo cokoli jiného, je jeden univerzální efekt, který mládě obohatí stejným směrem bez ohledu na to, jestli je samec, nebo samice. Tahle studie ukazuje na stejném druhu, se stejným podnětem, dvě zcela odlišné neurální cesty podle pohlaví. Nejde o to, že by samice reagovaly méně, nebo víc než samci. Reagují jinak propojeným systémem, který vede k jinému výsledku, i když poslouchaly tu samou symfonii ve stejné kleci.
OPRAVY: žádné