Zmrzlé tělo místo kostry
Lovci mamutích klů narazili v roce 2020 v permafrostu u řeky Badjarichy v severovýchodní Jakutii na chomáč srsti trčící z břehu. Patřil mláděti šavlozubé kočky (Homotherium latidens). Radiokarbonové datování určilo jeho stáří na 31 808 až 37 019 let, tedy zhruba 32 000 let, a jde o první mumii tohoto druhu na světě. Dosud paleontologové znali dýkozubce jen z kostí dospělých zvířat. Tahle mumie má zachovanou hlavu, přední končetiny a část hrudníku, se srstí, kůží i měkkou tkání.
Anatomie, kterou dosud šlo jen odhadovat
Popis mláděte zveřejnil 14. listopadu 2024 v časopise Scientific Reports paleontolog Alexej Lopatin z Ruské akademie věd se svým týmem. Na mumii viděli přímo to, co se dřív dalo jen odvozovat z otisků na kostech dospělých zvířat: zesílené svaly na krku, který je víc než dvakrát silnější než u lvího mláděte stejného věku, a dlouhé, svalnaté přední končetiny. Tlama se otevírala o 11 až 19 procent víc než tlama třítýdenního lvíčete, uši byly posazené výš na lebce a nápadně menší, nosní kosti kratší a širší. Horní pysk byl víc než dvakrát hlubší než u lvíčete. Počítačová tomografie lebky navíc potvrdila znaky typické pro šavlozubé kočky z čeledi Machairodontinae a rod Homotherium.
Jednolitě hnědá, ne skvrnitá
Srst mláděte je tmavě hnědá, bez jediné skvrny nebo pruhu. Paleoart léta maloval šavlozubé kočky skvrnité nebo pískově zbarvené, aby ladily s otevřenou, bezlesou mamutí stepí, kde dýkozubci lovili. Jednolité zbarvení bez vzoru tomuhle očekávání odpovídá, podobně vypadají dnešní kočkovité šelmy z otevřených biotopů, kde skvrny nemají co maskovat. Odstín ale vědce zaskočil. Čekali světlý, pískový tón, jaký mají lvi a pumy z otevřené krajiny. Místo toho je srst tmavě hnědá. Lopatin podle National Geographic uvedl, že jednolitě tmavě hnědá barva srsti mumie byla naprosto neočekávaná.
Padlý mýtus: trčící tesáky
Klasický obrázek šavlozubé kočky má dlouhé zuby trčící z tlamy i při zavřených čelistech. U některých druhů, třeba u dýkozubé kočky Smilodon, to tak pravděpodobně bylo. Analýza z roku 2022 ale naznačila, že Homotherium mělo hluboké tlamy, kde horní pysk fungoval jako kryt, tesáky mohly zůstat při zavřené tlamě skryté, podobně jako u některých dnešních šelem. Hluboký horní pysk mláděte, víc než dvakrát hlubší než u lvíčete, tuhle představu podporuje. Jenže mládě ještě nemělo vyrostlé dospělé zuby. Jestli totéž platilo i pro dospělé zvíře s plně vyvinutými dýkovitými tesáky, se z tohohle nálezu ověřit nedá.
Co věda ještě neví
Otázku trčících tesáků u dospělých zvířat vyřeší jedině mumie dospělého zástupce rodu Homotherium. Stejně nejistá je skutečná barva srsti za života: zmrznutí a desítky tisíc let v permafrostu dokážou odstín změnit, takže tmavě hnědá barva, kterou vidíme dnes, nemusí přesně odpovídat tomu, jak zvíře vypadalo živé. Nejasné zůstává i to, proč měly tlapky kulaté, ale hranaté polštářky a proč mláděti chyběl karpální polštářek na zápěstí, jaký mají dnešní kočky a psi. Výzkumníci to spojují s pohybem ve sněhu, jistotu ale nemají.
Lovci klů, ne vědci v terénu
Mumii neobjevila žádná plánovaná paleontologická expedice. Narazili na ni lidé, kteří v sibiřském permafrostu hledají mamutí kly na prodej. Vědci mláděti neformálně přezdívají „šavlozubé koťátko“. Paleontolog Manuel Salesa, který se šavlozubými kočkami dlouhodobě zabývá, řekl deníku The New York Times, že na zmrzlého dýkozubce z permafrostu čekaly generace paleontologů zkoumajících kočkovité šelmy celé dekády, a že jde o jeden z nejvzrušivějších okamžiků jeho kariéry.