Komár, který se naučil mít repelent rád
Komár egyptský (Aedes aegypti) se dá v laboratoři přeučit tak, aby po pachu DEET nezaútočil úprkem pryč, ale rovnou zubama napřed. Když tým kolem Claudia R. Lazzariho z francouzské University of Tours a americké Virginia Tech nabídl vycvičeným komárům dvě lidské ruce, jednu čistou a druhou potřenou DEET v běžné koncentraci, přibližně polovina z nich zaútočila právě na tu s repelentem. Necvičení komáři si stoprocentně vybrali čistou ruku. Studii popsal časopis Journal of Experimental Biology (ročník 229, číslo 10, článek jeb251935) 15. května 2026.
Jak komár vlastně hostitele najde
Komár nehledá kůži pohledem. Řídí se oxidem uhličitým z dechu, kyselinou mléčnou z potu a dalšími pachovými látkami, které zachycují čidla na tykadlech, sosáku a makadlech, tedy drobných hmatových a čichových výběžcích kolem úst. Podle staršího výzkumu z roku 2008, na který studie navazuje, DEET tahle čidla nezastavuje jako pevná zeď, ale spíš mate: tlumí, jak citlivě neurony reagují na pach hostitele, takže signál „tady je jídlo“ k mozku komára nedorazí čistě. Matoucí signál se ale dá v principu přeučit jinak než pevně zadrátovaná reakce.
Pokus, kde rozhodovalo časování
Tým postavil test na takzvané reakci se snahou kousnout, chování, kterým komár ukáže, že něco vyhodnotil jako potravní příležitost. Komáři sáli krev z uměle vyhřívaného zásobníku přes membránu a přesně dvacet sekund po začátku hodokvasu jim experimentátoři pustili do klece obláček DEET. Celé se to čtyřikrát zopakovalo. Když pak komárům nabídli jen samotný pach DEET bez jakékoli krve, víc než 60 % z nich přesto zaútočilo, jako by čekali jídlo. Pach, kterému se dřív vyhýbali, se přes opakovanou zkušenost s odměnou přeznačil na slib snídaně.
Odpuzovač, který se stal vábničkou
Autoři studie z toho usuzují, že DEET pro komára není pevně daný fyziologický zákaz, ale signál, jehož význam jde přepsat zkušeností. Spoluautor Clément Vinauger z Virginia Tech to popisuje tak, že pokud si člověk potře kůži DEET a jeho koncentrace v čase slábne, ale komárovi se přesto podaří nakrmit se, hmyz si může pach začít spojovat s odměnou místo s hrozbou. Stejná molekula, která má komára odehnat, se tak v jiném kontextu může stát narážkou, že tady se dá dobře najíst.
Mýtus, který studie boří
Rozšířená představa zní, že DEET funguje jako neměnná chemická pojistka, na kterou si komár prostě nemůže zvyknout. Tenhle experiment ukazuje, že to neplatí bezvýhradně: chování komára egyptského vůči DEET jde učením otočit, takže účinnost repelentu není čistě fixní fyziologický blok. Otevřené ale zůstává, jestli se stejné přeučení odehrává i venku, kde jsou koncentrace DEET na kůži nižší a odlišné od laboratorního nastavení. Celý pokus probíhal v kontrolovaných podmínkách klece s přesně řízeným časováním pachu a odměny, a autoři sami píší, že další výzkum musí ověřit, jestli efekt přežije i mimo laboratoř.
Dvě ruce, jedna volba
Na závěr experimentu si jedna z výzkumnic nastavila obě paže vedle sebe, jednu čistou, druhou potřenou DEET, a nechala komáry, ať si vyberou sami. Vycvičení jedinci mířili na ruku s repelentem zhruba v polovině případů. Necvičení komáři na ni nesedli ani jednou a všichni zamířili na tu čistou.