Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) usmrcovaný běžnou metodou, dušením na vzduchu nebo v ledové vodě, může trpět až 22 minut intenzivní bolesti, než upadne do bezvědomí. Zjistil to tým kolem Cynthie Schuck-Paim z Welfare Footprint Institute, jehož práce vyšla v roce 2025 ve vědeckém časopise Scientific Reports. Po přepočtu na produkci to v některých provozech znamená přes hodinu utrpení střední až extrémní intenzity na jeden kilogram ryby, která skončí jako filet na pultu.
Ryba bez plic se dusí pomalu
Žábry fungují jen tehdy, když jimi proudí voda. Proud rozevírá tenké lupínky a umožňuje výměnu kyslíku za oxid uhličitý. Jakmile pstruh zůstane na vzduchu, lupínky se slepí k sobě jako mokré listy papíru a plocha pro výměnu plynů se zhroutí. Podle mechanismu, který studie popisuje, nastupuje do pěti sekund mimo vodu neurochemická stresová reakce a ryba se prudce svíjí, což je pozorovatelný projev zátěže, ne bezobsažný trhavý pohyb. Oxid uhličitý se nemá kam poděvat, hromadí se v krvi, aktivuje bolestivé receptory a vyvolává marné lapání po dechu. Teprve když se krev a mozkomíšní mok, tekutina obalující mozek a míchu, dostatečně okyselí, přichází bezvědomí, a tím podle autorů bolest končí.
Jak se bolest ryby vůbec dá změřit
Tým použil metodu Welfare Footprint Framework, zkráceně WFF, standardizovanou škálu, která neřeší jen otázku, jestli bolí, ale násobí intenzitu utrpení, od mírné po extrémní, jeho délkou. Podle tohoto výpočtu prochází jeden pstruh v průměru deseti minutami bolesti, s rozpětím od necelých dvou do necelých dvaadvaceti minut, podle velikosti ryby a podmínek usmrcení, jako je teplota vody. Po přepočtu na kilogram vyprodukované ryby vychází průměr 24 minut, v některých případech od 3,5 do 74 minut, tedy klidně přes hodinu. Autoři uvádějí, že jde o první případ, kdy byl proces usmrcování takhle kvantifikován; dřív se o takzvané humánnosti mluvilo bez konkrétního čísla.
Mýtus, který padá
Nikdo ho nahlas nevysloví, ale v hlavě ho nese skoro každý: dušení je rychlé, ryba jen tak usne. Čísla ze studie ukazují opak, dvě až dvaadvacet minut utrpení na jedince, a po přepočtu na produkci klidně přes hodinu bolesti na kilogram. Ten mýtus nestojí na zlém úmyslu. Stojí na tichu, protože ryba nekřičí a nikdo se jí neptal.
Co věda zatím neví
Elektrické omračování se nabízí jako alternativa. Podle propočtu nákladové efektivity, který studie uvádí, by mohlo ušetřit až 20 hodin bolesti na dolar investovaný do vybavení, což je enormní poměr. Jenže mozkové skeny, které autoři citují, ukazují, že elektrické omráčení nevede vždy k okamžitému a úplnému bezvědomí. Jak často metoda selže, jak moc ryba přesto něco cítí a jak moc se výsledek liší provoz od provozu, studie neuzavírá.