Sekretán zavírá oko přesně v okamžiku polknutí
Sekretán jižní (Sagittarius serpentarius), velký africký dravec se šedým peřím, plochým tmavým chocholem a neopeřenou červenooranžovou tváří, právě spolkl ulovenou lokustu, a přesně v tu chvíli se mu přes oko přetáhla kulovitá, průsvitně modrá blána, jako by si nasadil vlastní ochranné brýle. Fotograf a biolog Peter Hudson ten okamžik zachytil na snímku nazvaném „Secretary bird gullet“ a vyhrál s ním kategorii ekologie a environmentální vědy v Royal Society Publishing Photography Competition 2024, fotografické soutěži nakladatelství Královské společnosti pořádané ve spolupráci s Royal Photographic Society, Královskou fotografickou společností. Fotil s nastavením ISO 100, časem závěrky 1/2000 sekundy a clonou f4.5; bez tak krátké expozice by se pohyb víčka slil do rozmazané šmouhy a modrá koule by na snímku vůbec nebyla vidět.
Co je ta modrá koule v oku
Blána, kterou snímek zachytil v půli pohybu, se odborně nazývá nitkovitá membrána, tedy třetí víčko schované pod běžným horním a spodním víčkem. Je zavěšená ve vnitřním koutku oka a při zavírání jede horizontálně, napříč celou oční bulvou, ne shora dolů jako klasické víčko. Právě tenhle způsob pohybu, zavěšení v koutku a jízda do strany, je důvod, proč na Hudsonově fotce vypadá jako modrá koule zaseknutá v půlce dráhy.
K čemu ta membrána je
Podle National Audubon Society, americké ornitologické společnosti, chrání třetí víčko oko před prachem, větrem a mechanickým poškozením, což mu vyneslo přezdívku „přírodní brýle“. Hudson k vlastnímu snímku dodal, že sekretán membránu zavírá právě ve chvíli polykání, podle jeho odhadu proto, aby si chránil oči před případným zraněním, kdyby se lokusta nebo jiná kořist bránila těsně u hlavy. Tohle je jeho interpretace konkrétní fotky, ne potvrzený mechanismus z výzkumu, ale dává smysl u sekretána, který kořist neřeší zobákem z bezpečné vzdálenosti, nýbrž bezprostředně u vlastního oka.
Pták, který loví jako čáp, ne jako sokol
Sekretán jižní je příbuzný sokolům, ale nevyvinul si jejich letecký styl lovu. Podle Hudsona žije spíš jako čáp: prochází savanou na dlouhých, jeřábovitých nohách a loví lokusty, ještěrky a obojživelníky tak, že je udeří o zem. Sekretáni žijí v otevřených savanách subsaharské Afriky, od Senegalu po Somálsko a na jih až k Mysu Dobré naděje. Stojí až 1,3 metru vysoko, váží od 2,3 do 5 kilogramů (průměr dvaceti jedinců z jižní Afriky vyšel na 4,02 kilogramu) a po zemi se pohybují většinu času; létají jen výjimečně, třeba k hnízdu ve stromech. Tenhle způsob lovu, nohama a ne zobákem z výšky, je přesně ten kontext, kvůli kterému se oko sekretána ocitá tak blízko bránící se kořisti.
Co se zatím neví
Zdroj nevysvětluje, proč se membrána zavírá zrovna při polykání, a ne už v okamžiku úderu na kořist, kdy riziko zranění nemusí být o nic menší. Stejně tak není jasné, jak často se tohle chování u sekretánů vůbec dá zachytit okem nebo objektivem. Jediným dokladem zůstává tenhle jeden snímek jednoho ptáka a jedné lokusty, ne systematické pozorování napříč druhem.
Vítězná fotka soutěže lovila jinde
Celkovým vítězem Royal Society Publishing Photography Competition 2024 se stal jiný snímek: čtyři žraloci lovící v hejnu ryb u pobřeží Maledivů, který zachytila Dr. Angela Albi, postdoktorandka z Max Planck Institute of Animal Behaviour (ústavu Maxe Plancka pro výzkum chování zvířat), během výzkumné expedice v roce 2024. Se sekretánem ani s jeho okem to nemá nic společného; ukazuje jen to, v jaké konkurenci Hudsonův snímek obstál.