Pět kosatek (Orcinus orca) obrátí mladého žraloka bílého (Carcharodon carcharias) na záda, počká pár vteřin, až úplně znehybní, a pak mu vyjme jen jaterní žlázu. Zbytek těla nechá plavat na hladině.
Zdokumentoval to Erick Higuera Rivas z organizace Conexiones Terramar spolu s kolegy Francescou Pancaldi, Salvadorem Jorgensenem a Edgarem Mauriciem Hoyosem-Padillou. Jejich studie vyšla v roce 2025 v časopise Frontiers in Marine Science a popisuje dva samostatné lovy v Kalifornském zálivu poblíž mexické La Paz, jeden ze srpna 2020 a druhý ze srpna 2022. Zaznamenaly je dronové i podvodní kamery, jde tedy o přímý záznam, ne o rekonstrukci z ohlodaných pozůstatků. V roce 2020 lovila skupina pěti dospělých samic, o dva roky později smíšená skupina, dospělý samec, dospělá samice, dva subadultní jedinci a jedno mládě.
Jak žralok znehybní sám sebe
Kosatky žraloka obrátí břichem vzhůru. Tenhle pohyb u něj spustí tonickou imobilitu, stav, kdy zvíře přestane vnímat okolí obvyklým způsobem a úplně ztuhne. Žralok v téhle poloze neplave, nekouše, nebrání se. Kosatky mu pak vyjmou jaterní žlázu, orgán, který podle Higuery může vážit až 600 kilogramů, tedy zhruba čtvrtinu celkové hmotnosti žraloka, a rozdělí si ji mezi sebou, mláďata nevyjímaje. Higuera popsal, co viděl na záznamu: žraloku už visela játra ven z těla, a o pár minut později se kosatky vynořily s játry v tlamě. Zranění na tělech žraloků podle autorů studie naznačují vypilovanou techniku, která zároveň snižuje riziko kousnutí.
Proč zrovna játra, proč zrovna mladí
Jaterní žláza žraloka bílého funguje jako zásobárna tuku na dlouhé migrace, píšou autoři studie. Pro kosatky je to nejkaloričtější sousto na celém těle, navíc bez nutnosti prokousávat se kůží a svalstvem. Kosatky podle autorů útočí spíš na mladé žraloky, protože ti ještě neumí kosatky rozpoznat jako hrozbu a neprchají tak rychle jako dospělí jedinci.
Žralok, který má svého lovce
Žralok bílý bývá líčen jako vrchol potravní pyramidy, dravec, kterého se nikdo neodváží napadnout. Ve skutečnosti má jediného známého přirozeného predátora, a je jím právě kosatka. Podle studie žraloci na přítomnost kosatek reagují tak, že hromadně opouštějí i svá obvyklá loviště. Padá tu i druhá představa, že obrácení na záda a znehybnění je žralokova obranná taktika, podobně jako když vačice hraje mrtvou. Proč u žraloků k tonické imobilitě vlastně dochází, věda přesně neví, možná souvisí s obranou, možná s pářením. V tomhle případě ji ale nevyužívá žralok jako svou zbraň. Využívají ji kosatky, proti němu.
Co věda zatím neví
Není jasné, jestli žraloci prchají před kosatkami instinktivně, nebo se to naučí zkušeností. Není známo ani to, jak často tohle konkrétní hejno žraloky loví, zdokumentovány jsou zatím jen dva takové případy, a autoři sami píší, že k pevnějším závěrům bude potřeba širší sběr dat. Otevřené zůstává i to, jestli kosatky v Kalifornském zálivu loví výhradně mláďata, nebo občas napadají i dospělé žraloky bílé. Autoři studie také poukazují na to, že klimatické cykly jako El Niño mohly posunout líhniště žraloka bílého blíž k Baja California Sur, takže se v oblasti za poslední dekádu objevuje víc mladých žraloků. Jestli to souvisí přímo s obdobím rození mláďat, zůstává zatím jen hypotéza.
Totéž hejno, jiná kořist
Hejno je pojmenované po padesátiletém dospělém samci jménem Moctezuma. Rok před druhým zdokumentovaným lovem žraloka bílého stejné hejno útočilo na žraloky obrovské. Jde o jediné zaznamenané pozorování, ne o statistiku, ale spolu s lovem žraloků bílých naznačuje, že se tahle konkrétní skupina může specializovat na lov paryb, tedy žraloků a rejnoků, a ne na tuleně nebo ryby jako jiné populace kosatek.