Čelisti, které se nerozevřely
V argentinské provincii Chubut popsali paleontologové Lucio Ibiricu a Matthew Lamanna nový druh dravého dinosaura Joaquinraptor casali, teropoda (dvounohého dravého dinosaura) z čeledi megaraptoridů, skupiny velkých dravců se silnými drápy, kterým se dařilo hlavně v Jižní Americe. Popis vyšel v roce 2025 v časopise Nature Communications. Dravec měřil kolem 7 metrů a vážil přes tunu. Podle rozboru tkáně kosti holenní a žeber mu v době smrti bylo nejméně 19 let, byl pohlavně dospělý a ještě rostl. Žil před 66 až 70 miliony let, těsně před koncem druhohor.
Nalezená kostra tvoří asi pětinu celého těla, přesto patří mezi nejúplnější nálezy megaraptoridů, jaké se kdy podařilo objevit. Dochovala se lebka, obě dvojice končetin, část žeber i obratle ocasu. V jejích čelistech navíc uvízla kost přední končetiny krokodýlího příbuzného.
Jak megaraptorid lovil
Joaquinraptor měl dlouhou, nízkou tlamu s drobnějšími zuby, ne mohutnou lebku jako Tyrannosaurus rex. Síla byla jinde, v předních končetinách. Dva nejvnitřnější prsty nesly velké zahnuté drápy, kterými zvíře podle anatomie kostry svíralo a přidržovalo kořist. Srovnání s tyranosaurem shrnuje paleontolog Matthew Lamanna takto: rex spoléhal na obří lebku, zuby lámající kosti a nepatrné paže, Joaquinraptor měl delší čelisti, menší zuby a mohutné úchopné paže. Dva vrcholoví dravci našli dvě různá řešení stejného úkolu: zabít a udržet kořist.
Protože se dochovala většina kostry jednoho jedince, dá se tahle kombinace poprvé posoudit vcelku, ne poskládat z útržků různých nálezů různého stáří, jak to u megaraptoridů dosud bývalo.
Proč to vypadá jako poslední sousto
Kost krokodýlí přední končetiny ležela přesně v takové poloze, v jaké obě kosti byly, než je tým až v laboratoři od sebe oddělil. Přímo se dotýkala zubů Joaquinraptora. Kolem dravce se přitom nenašla žádná jiná kost než tahle jedna. Podle Ibiricua to zvyšuje pravděpodobnost, že dinosaurus byl skutečně pohřben se svým posledním jídlem. Tým to zdůvodňuje tím, že kdyby proud vody v okamžiku zaplavení naleziště byl silný, smísil by kosti různých zvířat náhodně a nenechal by je ležet takhle u sebe.
Je to závěr odvozený z toho, jak se kosti uložily v sedimentu, ne ze zaznamenaného okamžiku lovu.
Co se přesně neví
Tým sám upozorňuje, že výzkum pokračuje a otázka posledního sousta není uzavřená. Kost mohla do polohy vedle čelistí připutovat i náhodou během fosilizace. Nejistá je i identita samotné kořisti. Jako možný kandidát byl navržen druh Kostensuchus atrox, popsaný z hornin podobného stáří, ale žádné potvrzené přiřazení k téhle konkrétní kosti neexistuje. Otevřené zůstává i to, jak megaraptoridi jako skupina doopravdy lovili a kam přesně patří na vývojovém stromu dravých dinosaurů, hlavně proto, že většina dosud nalezených koster byla neúplná. Příčina smrti tohoto konkrétního jedince zůstává neznámá.
Úlomek kosti, který čekal šest let
Příběh objevu začal v roce 2019, kdy si člen týmu Bruno Alvarez při terénním průzkumu všiml malého úlomku kosti trčícího z horniny v lokalitě Valle Joaquín. Kompletní vykopávka přišla až o několik měsíců později. Lucio Ibiricu nález označil za jeden z nejdůležitějších objevů své kariéry a rodu dal jméno na památku svého syna Joaquína, který zemřel v mladém věku.
Paleontolog Federico Agnolin z Argentinského muzea přírodních věd Bernardino Rivadavia, který se na výzkumu nepodílel, řekl, že nález zaplňuje velkou mezeru tím, že poskytuje jednu z nejúplnějších koster, jaké zatím máme.