Dva zuby, dlouho utajovaný příbuzenský svazek
Genetická analýza dvou mamutích zubů z Britské Kolumbie v Kanadě ukázala něco, co pouhý tvar zubu ani mitochondriální DNA samy o sobě neprozradily: obě zvířata byla hybridi, potomci srstnatého mamuta (Mammuthus primigenius) a mamuta kolumbijského (Mammuthus columbi). Studii, publikovanou v časopise Biology Letters 24. září 2025, vedla Marianne Dehasque s týmem, ve kterém byl i prof. Adrian Lister z Natural History Museum v Londýně a vědci z Centre for Palaeogenetics ve Švédsku.
Starší zub, starý přibližně 36 000 let, patřil zvířeti, které zdědilo přes 21 procent genomu po kolumbijských mamutech. Mladší zub, o 11 000 let mladší, patřil jedinci s téměř 35 procenty kolumbijské předkovské linie. Rozdíl mezi oběma čísly je ten skandál: křížení mezi druhy nebylo jednorázová nehoda na okraji území, ale proces, který pokračoval po generace a postupně sytil severoamerickou populaci srstnatých mamutů čím dál větším podílem kolumbijské DNA.
Kde se ta dvě zvířata vůbec potkávala
Srstnatí mamuti žili v chladných otevřených stepích na území dnešní Kanady a severu Spojených států. Mamuti kolumbijští obývali teplejší krajiny jižněji a měli všežravější chrup na pestřejší jídelníček. Podle týmu se obě zvířata dostávala do kontaktu v dobách ledových, kdy srstnatí mamuti postupovali na jih a vstupovali do území kolumbijských mamutů. Tam se stáda potkávala a rozmnožovala. Analýza pohlavních chromozomů navíc naznačuje, kdo se s kým pářil nejčastěji: šlo většinou o samce kolumbijských mamutů a samice srstnatých mamutů.
Nejzajímavější zjištění se ale týká chrupu. Přestože byli hybridi geneticky jasně odlišní od zbytku své populace, jejich zuby zůstaly nápadně podobné zubům srstnatého mamuta, tedy stavěné na drcení trávy na chladných otevřených pláních. Smíšený genom neznamenal smíšenou funkci. Přírodní výběr udržel u zubů přesně ten tvar, který zvíře v daném prostředí potřebovalo k přežití, bez ohledu na to, odkud pocházela polovina jeho DNA.
Proč to zapadá do většího příběhu
Tohle křížení nebylo izolovaná epizoda dvou druhů, které se náhodou potkaly na hranici svých území. Studie z roku 2025 navazuje na práci z roku 2021, kterou vedl Love Dalén z Centre for Palaeogenetics a která popsala 1,2 milionu let starý zub stepního mamuta (Mammuthus trogontherii) z lokality Krestovka na Sibiři. Ten ukázal, že stepní mamuti se křížili se srstnatými mamuty poté, co obě linie nezávisle překročily tehdejší pevninský most mezi Sibiří a Aljaškou, a právě z tohoto spojení vznikl mamut kolumbijský. Až polovina genomu kolumbijského mamuta tak podle tohoto výzkumu pochází od srstnatých mamutů.
Nová studie z Britské Kolumbie ukazuje, že tok genů pokračoval i opačným směrem, zpátky do populací srstnatých mamutů v Severní Americe. Křížení mezi liniemi mamutů tedy nebylo výjimkou, ale opakovaným vzorcem, který se táhl přes statisíce let a měnil genetickou skladbu obou druhů z obou stran.
Mýtus, který právě padá
Dlouho se předpokládalo, že srstnatí a kolumbijští mamuti, přizpůsobení každý jinému klimatu a jinému jídelníčku, žili od sebe oddělené životy, podobně jako si dnes lidé představují ledního medvěda a medvěda hnědého jako dva světy, které se míjejí. Fosilní i genetická data tenhle obrázek vyvracejí: šlo o dlouhodobé, opakované mísení mezi druhy, ne o výjimečné setkání na okraji areálů.
Padá i druhá, jemnější představa, totiž že hybridi jsou jen průměrem svých rodičů. Profesor Adrian Lister to shrnuje jako obvyklé očekávání: kdyby se kříželo dlouhé zvíře s krátkým, vyšel by prostě středně dlouhý potomek. Zuby hybridních mamutů ale zůstaly typově srstnaté, ne kompromisní. Genom byl promíchaný, funkční znak zůstal takový, jaký místo vyžadovalo.
Co věda ještě neví
Zdroj neuvádí, kolik generací křížení přesně proběhlo mezi oběma datovanými zuby, ani jak rozsáhlé bylo mísení na úrovni celé populace, jestli šlo o okrajový jev na hranicích areálů, nebo o běžnou součást života obou druhů. Genomové studie mamutů se navíc dosud soustředily hlavně na Sibiř, takže není jasné, jak podobný proces probíhal jinde v Severní Americe než v okolí jezer Okanagan a Babine v Britské Kolumbii, odkud oba zkoumané zuby pocházejí.
Otevřená zůstává i otázka s daleko těžší váhou: jestli schopnost křížit se mezi druhy pomáhala mamutům zvládat měnící se klima, nebo naopak souvisela s jejich vymřením na konci doby ledové. Zatím na ni nikdo neodpověděl.