Kostra, která sto padesát let nosila cizí jméno
V letech 2021 a 2022 vykopali těžaři v komerčním lomu v Coloradu kostru drobného dvounohého býložravce. Obchodník ji nabízel jako Nanosaura, rod pojmenovaný už v sedmdesátých letech devatenáctého století. Tým Susannah Maidmentové a Paula Barretta z Natural History Museum v Londýně fosilii znovu prozkoumal a v práci publikované v časopise Royal Society Open Science 25. června 2025 popsal úplně nový rod a druh: Enigmacursor mollyborthwickae. Typový exemplář, tedy referenční kostra, podle které se druh formálně definuje, dostal muzejní označení NHMUK PV R 39000.
Zvíře žilo v pozdní juře, mezi 150 a 145 miliony let, v krajině dnešního amerického západu zvané souvrství Morrison (Morrison Formation), tehdy síti řek a záplavových niv, kterou sdílelo s Diplodokem a Stegosaurem.
Jak se pozná dinosauří puberťák
Vystavená kostra podle týmu nepatřila dospělému zvířeti. Poznali to na neurálních obloucích, horních částech obratlů, které se u dospělých jedinců srůstají se spodní částí obratlového těla. U tohoto skeletu srostlé nejsou, což je u těchto dinosaurů standardní anatomický ukazatel nedospělosti. Enigmacursor tedy ještě rostl, když uhynul, a i tak měřil kolem půl metru na výšku a něco přes metr na délku.
Enigma běžec, jméno jako zhuštěný příběh
Jméno Enigmacursor se skládá ze dvou částí. „Enigma“ znamená hádanka nebo záhada a odkazuje na zmatek, který desítky let panoval kolem malých morrisonských býložravců. „Cursor“ je latinsky běžec a odkazuje na stavbu těla. Podle studie ukazují proporce stehenní a holenní kosti i detaily na kotníku na rychlého běžce: dlouhé zadní končetiny a lehkou konstrukci. Enigmacursor žil ve stejné krajině jako obři Diplodokus a Stegosaurus, a rychlost byla pro tak malé tělo nejspíš jedinou výhodou, kterou mělo.
Druhové jméno mollyborthwickae je poklona Molly Lowell Borthwickové. Fosilii muzeum získalo od galerie David Aaron Ltd díky podpoře jí a Davida Borthwicka.
Proč muzeum zahodilo jméno Nanosaurus
Když se fosilie objevila na trhu, prodávala se jako Nanosaurus, nálepka, pod kterou skončily desítky malých morrisonských býložravců od sedmdesátých let devatenáctého století. Maidmentová a Barrett ale zjistili, že samotný typový exemplář Nanosaura je tak špatně zachovalý, že z něj nejde spolehlivě poznat vůbec nic. Tým proto jméno Nanosaurus oficiálně opustil, aby v zájmu taxonomické stability nezůstávalo dál zbytkovou škatulkou pro cokoli podobného. Stejný osud podle muzea potkal i jména Laosaurus a Drinker: fosilie, na kterých stojí, se ukázaly nedostatečně charakteristické, tedy neumožňující spolehlivě odlišit jeden druh od druhého, a dnes se vedou jako nomina dubia, pochybná jména. Jedinou kostrou, která podle týmu měla dost jedinečných znaků na vlastní jméno, byl právě exemplář Enigmacursora.
Kolik dalších Nanosaurů je ve skutečnosti něco jiného
Zůstává otevřená otázka, kolik fosilií vedených ve sbírkách po celém světě pod jménem Nanosaurus je ve skutečnosti samostatnými druhy podobnými Enigmacursorovi. Podle Natural History Museum to vyžaduje další revizi: Maidmentová a Barrett vědí o několika dobře zachovaných kostrách v muzejních sbírkách, které dosud nemají jméno a mohly by se ukázat jako přesně tihle chybějící dinosauři. Enigmacursor mezitím existuje i jako 3D sken, takže si detaily jeho kostry mohou prohlédnout paleontologové kdekoli na světě, aniž by museli cestovat k vitríně na mezaninu Earth Hall v londýnském Natural History Museum, kde je od 26. června 2025 vystavený nastálo.