Mečovitý čenich a oči jako talíře
Nový druh ichtyosaura, mořského plaza z jurského moře, dostal jméno Xiphodracon goldencapensis (v anglosaských médiích uváděný i jako goldencapsis). Popsali ho Dean R. Lomax, Judy A. Massare a Erin E. Maxwell, publikováno 9. října 2025 v časopise Papers in Palaeontology. Tvor za života měřil zhruba 3 metry, měl nezvykle velké oční jamky a dlouhý úzký čenich připomínající meč. Odtud rodové jméno: Xiphodracon spojuje řecká slova xifos (meč) a drakón (drak), narážka na starou přezdívku ichtyosaurů „mořský drak“. Druhové jméno goldencapensis odkazuje na Golden Cap, útes na anglickém Jurském pobřeží (Jurassic Coast) v Dorsetu, kde fosilie ležela.
Kostra má ještě jeden detail, který podle autorů studie nebyl u žádného ichtyosaura dřív popsán. Kolem nozdry se nachází zvláštní kost, takzvaná slzná kost neboli lacrimal, s výrůstky připomínajícími hroty. Tělo mělo tvar podobný delfínovi, tvor lovil ryby a hlavonožce, a přímo v kostře se možná dochovaly i stopy jeho posledního jídla.
Kostra, která ukazuje na vraha
Erin Maxwellová, kurátorka fosilních vodních obratlovců ve stuttgartském Zemském muzeu přírodních věd (State Museum of Natural History Stuttgart) a spoluautorka popisu, upozorňuje na dvě různá poškození na kostře. Kosti končetin a zuby jsou zdeformované způsobem, který odpovídá zranění nebo nemoci prodělané ještě za života. Na lebce jsou navíc stopy kousnutí. Jejich velikost a tvar podle autorů odpovídají útoku výrazně většího ichtyosaura, ne mrchožroutství po smrti. Kombinace obou nálezů dělá z kostry vzácnost. Nejde jen o kosti, jde o pravděpodobný záznam vlastní smrti, čitelný o víc než 183 milionů let později.
Jedna kostra, posunutá časová osa
Ichtyosauří fauny před stupněm pliensbach a po něm, tedy v rané juře před zhruba 193 až 184 miliony let, jsou podle studie taxonomicky velmi odlišné. Z rodů, které žily před pliensbachem, přežil do pozdějšího toarku jen jeden jediný, žádný druh se nedochoval. Něco tedy velkou část ichtyosaurů v tomto období vyměnilo. Anatomie Xiphodraconu je přitom blíž pozdějším druhům z toarku než starším příbuzným, a podle Lomaxe to naznačuje, že k té výměně došlo v pliensbachu dřív, než se dosud předpokládalo. Jedna téměř kompletní kostra tak zpřesňuje časování události, která se týkala celé skupiny.
Proč k výměně došlo, zůstává otevřené
Podle autorů studie víme teď přesněji, kdy se výměna odehrála, ale ne proč. Fosilie z pliensbachu jsou samy o sobě vzácné, což bádání komplikuje. Xiphodracon je popsán jako nejúplnější dosud známá prehistorická plazí kostra právě z tohoto období. Otevřená zůstává i totožnost útočníka. V souvislosti s kousnutím na lebce padlo jméno Temnodontosaurus, rod ichtyosaurů, který mohl přesahovat 10 metrů délky, jde ale o spekulaci, ne o potvrzenou identifikaci.
Patnáct let bez jména
Fosilii našel sběratel Chris Moore v roce 2001 v usazeninách u Golden Capu na Jurském pobřeží, 154kilometrovém úseku pobřeží v Dorsetu proslulém nálezy fosilií. Krátce po objevu ji koupilo kanadské Royal Ontario Museum. Podrobně ji ale nikdo nezkoumal, dokud ji Dean Lomax poprvé neviděl v roce 2016. Tehdy podle vlastních slov jen tušil, že jde o něco neobvyklého, plný vědecký význam kostry se ukázal až později. Mezi nálezem a jménem tak uplynulo patnáct let. Fosilie má být vystavena v Royal Ontario Museum v Torontu.