Mládě karety obecné (Caretta caretta) se na hromadě mořské řasy sargassum zpomalí o 175 procent oproti čistému písku. Kožatka velká (Dermochelys coriacea) ztrácí 158 procent rychlosti, kareta zelená (Chelonia mydas) ztrácí 159 procent. Čísla padla na uměle postavené dráze dlouhé 15 metrů, kterou na floridských plážích Juno Beach, Jupiter a Boca Raton postavili vědci z Charles E. Schmidt College of Science na Florida Atlantic University a popsali v odborném časopise Journal of Coastal Research 20. června 2025. Autorkami studie jsou Sarah Milton a Abbey M. Appelt. Některá mláďata trasu s vyšší hromadou řas v časovém limitu nedokončila vůbec.
Kde se ztrácí čas
Hrabání se pískem mláďatům problém nedělá, to zvládají běžně i bez sargassa. Zdržení vzniká při přelézání samotné řasové hráze. Sargassum navršené do hromad vysokých necelých 20 centimetrů je nestabilní a poddajné, pod ploutvemi se boří a mládě se při snaze přehoupnout přes hromadu často převrátí na záda. Z téhle pozice se musí namáhavě srovnat, než zkusí další krok, což na rovném písku vůbec nehrozí. I při nižších hromadách vysokých 7 až 9 centimetrů se stalo, že mláďata všech tří druhů trasu v časovém limitu nedokončila. Po dokončení dráhy výzkumníci mláďata testovali ještě jinak: položili je naruby do vody a měřili, jak rychle se dokážou samy otočit zpět na břicho, jako jednoduchý test fyzického stavu.
Proč je nebezpečný čas, ne vyčerpání
Dalo by se čekat, že tolik namáhavého přelézání mláďata vyčerpá. Hladina glukózy v krvi ale mezi mláďaty, která sargassem prošla, a těmi, co šla po čistém písku, u žádného ze tří druhů významně nekolísala. Energetické zásoby tedy zůstávají stejné, i když se mládě na hromadě řas převrátí opakovaně na záda. Sarah Milton, vedoucí autorka studie a profesorka na Florida Atlantic University, vysvětluje riziko jinak: čím déle mládě zůstává na pláži, tím víc je ohrožené, a to nejen predátory jako ptáci a krabi, ale i přehřátím a dehydratací, zvlášť pokud cesta k moři přesáhne dobu do východu slunce. Podle Milton mohou hromady sargassa na jihofloridských plážích v létě dosahovat výšky přes jeden metr a táhnout se stovky metrů podél pobřeží. Sargassum tedy samo o sobě nezabíjí. Prodlužuje časové okno, ve kterém může zabít něco jiného.
Mýtus, který studie boří
Sargassum na plážích se běžně řeší jako estetický a zápachový problém pro koupající se lidi, tedy hromady hnijících řas, stížnosti turistů a úklidové čety. Data ze studie FAU ukazují jinou rovinu věci. Pro mláďata tří federálně ohrožených druhů mořských želv je sargassum fyzická překážka, měřitelná v procentech zpomalení oproti kontrolní skupině bez řas, a u některých jedinců na uměle vytvořené dráze i překážka, kterou nepřekonaly v daném časovém limitu vůbec.
Co se zatím neví
Studie proběhla na kontrolované umělé dráze, ne na skutečné pláži za skutečné noci s reálnými predátory. Neměří tedy, kolik mláďat kvůli sargassu v terénu doopravdy zahyne. Autorky studie upozorňují, že rostoucí a rozšiřující se nánosy řas mohou omezovat prostor pro hnízdění a měnit podmínky inkubace vajec, tuhle možnost ale práce přímo neměřila, jen na ni poukazuje jako na otevřené riziko.
Dvacet převrácení
Jeden konkrétní záznam z pokusu s vyšší hromadou řas na Juno Beach z července 2021, který zdokumentovala Abbey M. Appelt, ukazuje, jak to vypadá v praxi. Jedno mládě se při snaze dostat na druhou stranu hromady převrátilo na záda víc než dvacetkrát v jediném pokusu. Pokaždé se muselo znovu narovnat, než zkusilo další krok k moři.
OPRAVY: žádné.