Fosilie z americké lokality Mazon Creek v Illinois, stará 310 milionů let, byla čtvrt století uctívaná jako nejstarší chobotnice na světě. Nová analýza ukázala, že žádnou chobotnicí nikdy nebyla. Jde o nautiloida, příbuzného dnešního nautila, mořského hlavonožce s vnější ulitou a desítkami drobných tykadel. Ironií je i samotné jméno: „sepia“ v Pohlsepia mazonensis odkazuje na chobotnice, a teď je to omyl zabudovaný přímo do názvu druhu.
Fosilii v roce 2000 poprvé popsali Kluessendorf a Doyle jako ranou chobotnici. Od té chvíle platila za doklad, že chobotnice existovaly o víc než 150 milionů let dřív, než se dosud myslelo. Nový rozbor vedl tým Dr. Thomase Clementse z University of Reading, spoluautorem byl Dr. Imran Rahman z Natural History Museum v Londýně. Studie vyšla 1. dubna 2026 v Proceedings of the Royal Society B.
Zuby, ne chapadla
Tým fosilii prosvítil skenovací elektronovou mikroskopií, mikro-CT skenováním a synchrotronovým rentgenem. Žádná z metod nenašla nálevku, trubici, kterou si chobotnice pohánějí tělo vodním tryskem a zároveň dýchají. Nenašla ani jasně oddělená chapadla nebo tykadla, tedy základní anatomickou výbavu, bez které chobotnice není chobotnice.
Místo toho skeny odhalily radulu, drsný orgán s řadami drobných zoubků, kterým si hlavonožci strouhají potravu. U chobotnic má radula 7 nebo 9 řad zoubků. Pohlsepia jich má 11. To ji jako chobotnici definitivně vylučuje.
Chybějící nálevku a radulu si vědci dlouho vysvětlovali tím, že Pohlsepia patřila mezi hlubinné chobotnice s ploutvemi, kterým se běžně přezdívá dumbo chobotnice. Tahle skupina totiž obě struktury přirozeně postrádá. Synchrotronový sken z roku 2026 ukázal, že vysvětlení bylo jiné: radula ve fosilii celou dobu byla, jenom ji starší metody nedokázaly odhalit.
Proč to 25 let nikdo nepoznal
Tělo Pohlsepie se před zkamenatěním částečně rozložilo, což zamaskovalo pravé nautiloidní rysy a dodalo fosilii klamně chobotniční vzhled. Zachovala se díky sideritu, minerálu bohatému na železo, který hnití zpomalil, ale nezastavil úplně. Stejný minerál, jenž fosilii zachránil před zánikem, ji nechal čtvrt století vypadat jako něco, čím nikdy nebyla.
Nejstarší měkká tkáň nautiloida na světě
Radula Pohlsepie se téměř shoduje s radulou jiné fosilie ze stejné lokality, druhu Paleocadmus pohli, který popsali Saunders a Richardson už v roce 1979 z izolovaného otisku. Tým se teď domnívá, že jde o tentýž druh: Pohlsepia mazonensis by tak byla dalším nalezeným exemplářem druhu Paleocadmus pohli.
Ztráta jednoho rekordu přinesla jiný. Fosilie je nyní nejstarším známým dokladem měkkých tkání nautiloida vůbec, zhruba o 220 milionů let starším, než byl dosavadní rekord.
Mýtus, který právě padl
Od roku 2000 se v odborné i populární literatuře opakovalo, že chobotnice existovaly už před 310 miliony let, tedy o víc než 150 milionů let dřív, než se dosud předpokládalo. Pohlsepia mazonensis za tu dobu držela neoficiální titul nejstarší chobotnice planety.
Bez nálevky, bez chapadel a s radulou o 11 řadách zubů tahle opora mizí. Studie z roku 2026 posouvá pravděpodobný vznik chobotnic jako samostatné vývojové větve do jurského období, tedy o víc než sto milionů let později, než se dosud tvrdilo.
Co věda ještě neví
Tvar těla a měkké tkáně Pohlsepie zůstávají těžko čitelné i po novém skenu. Struktury, které se dřív četly jako ploutve, můžou být ve skutečnosti rozložené svaly nebo zbytky trávicího ústrojí. Ulita se nedochovala vůbec; autoři studie soudí, že se tělo od ulity oddělilo ještě před zapadnutím do sedimentu, jistotu ale nemají.
Exemplář se zachovanými měkkými tkáněmi navíc existuje jen jeden. Dr. Imran Rahman z Natural History Museum k tomu dodává, že je potřeba najít další fosilie, aby šlo pochopit, jak se tihle pravěcí nautiloidi doopravdy vyvíjeli.