Ocas poloviční délky u poddruhu, který ho nikdy neměl
Terénní průzkumy na japonském ostrově Cušima v letech 2024 a 2025 přinesly tři kočkodany amurské (Prionailurus bengalensis euptilurus) s ocasem zhruba poloviční délky oproti normě. Jednoho samce, kterému tým Tsushima Wildlife Conservation Center, střediska ochrany divoké přírody na Cušimě, přezdíval „Shorty“, biologové chytili a změřili: jeho ocas měřil 104 milimetrů, zatímco běžný samec z téhle populace má ocas dlouhý v průměru 245 milimetrů. Takový rys nikdo předtím nezaznamenal, ani u cušimské populace, ani u žádné jiné populace kočkodana amurského.
Cušimský kočkodan amurský je kriticky ohrožený izolovaný poddruh, žijící jen na jednom ostrově. Aktuální odhad počítá s 90 až 100 zvířaty na severní části ostrova zvané Kamijima a nejméně sedmnácti dalšími na jižní části Šimodžima. Japonské ministerstvo životního prostředí ho na červeném seznamu z roku 2020 vede jako kriticky ohroženého. Tři případy krátkého ocasu během dvou sezon jsou v populaci téhle velikosti nápadné číslo.
Jak tým zjišťoval, co se stalo
Tým Yukiho Matsumota z japonské Azabu University osekvenoval kompletní genom „Shortyho“ a porovnal ho se vzorky patnácti dalších kočkodanů amurských z Cušimy s běžně dlouhým ocasem, čtyř kontinentálních kočkodanů amurských a pěti domácích koček (Felis catus) žijících na ostrově, z nichž tři měly ocas rovněž krátký. Cíleně prověřili i dva geny, o kterých se u domácích koček ví, že krátký ocas způsobují. Výsledky vyšly ve studii publikované v časopise Global Ecology and Conservation.
Podezření padlo na domácí kočku, genom ho vyvrátil
Krátký ocas je u domácích koček dobře zdokumentovaný dědičný rys, typický třeba pro japonskou bobtail nebo kočku manskou. Hybridizace mezi kočkodanem amurským a domácí kočkou navíc není jen teoretická možnost. Vzniklo z ní domácí plemeno bengálská kočka, jehož některé linie zůstávají plodné. Bylo tedy logické čekat, že divoký kočkodan s krátkým ocasem má domácí předky.
Genetická data ukázala něco jiného. Genom „Shortyho“ zapadá do běžného rozmezí kočkodanů amurských z Cušimy, ne do žádné mezistupňové zóny, která by naznačovala křížení. V takzvané ADMIXTURE analýze, metodě, která z genomu odhaduje podíl předků z různých populací, vyšel podíl domácí kočky u „Shortyho“ pod 0,01 procenta. Stejný vzorec, tedy žádnou zjistitelnou příměs domácí kočky, měli i ostatní testovaní kočkodani z ostrova. Mitochondriální DNA, dědičná výhradně po matce, navíc u všech testovaných kočkodanů z Cušimy včetně „Shortyho“ tvořila jednu skupinu, oddělenou od domácích koček. Ani dva prověřované geny za krátký ocas u domácích koček nenesly u „Shortyho“ odpovídající mutace. Nejlogičtější vysvětlení tím padlo.
Nebyla to ani příbuzenská plemenitba
Tři nezávislé případy krátkého ocasu spíš ukazují na sdílenou příčinu, dědičnou nebo vývojovou, než na tři oddělené nehody. Vědci proto zvažovali i inbreeding: cušimská populace čítá jen kolem stovky zvířat a příbuzenská plemenitba dokáže vzácné mutace vynést na povrch. U floridského pumy podobný mechanismus v devadesátých letech, kdy populace klesla na pouhých 30 jedinců, skutečně vedl k rozšíření vad ocasu.
U „Shortyho“ ale genetická data zvýšenou příbuznost neprokázala. Jeho hodnota FROH, tedy podíl genomu ležícího v dlouhých homozygotních úsecích, který ukazuje na míru příbuzenské plemenitby, vyšla 0,587. To je prakticky totožné s populačním průměrem a spadá to do rozmezí 0,544 až 0,636, které naměřili u ostatních cušimských kočkodanů. Hypotéza o inbreedingu padla společně s tou o domácí kočce.
Co věda zatím opravdu neví
Skutečná příčina krátkého ocasu zůstává neobjasněná. Rentgenové snímky u „Shortyho“ ukázaly nejasně ohraničené koncové ocasní obratle a naznačily možné poškození kolem devátého až desátého obratle, ale to samo o sobě neříká, jestli šlo o vrozenou vadu, nebo o následek zranění. Autoři studie zvažují i dávné křížení tak staré, že by ho současné genetické metody nedokázaly odhalit.
Dva ze tří pozorovaných kočkodanů navíc zachytily jen fotopasti týmu Tsushima Wildlife Conservation Center, bez fyzického vyšetření nebo odběru vzorku. Není tak jisté, jestli mají stejnou příčinu jako „Shorty“, nebo jde o tři nesouvisející případy. Matsumoto k tomu poznamenal, že neobvyklý vzhled snadno vyvolá podezření na křížení, ale tým chtěl nejdřív zjistit, co doopravdy říká genom, než z pouhého vzhledu vyvodí závěr. Odpověď na otázku, co cušimským kočkodanům zkracuje ocasy, si podle autorů vyžádá další podobné případy, důkladně popsané i geneticky otestované.