Jedenáct delfínů skákavých (Tursiops truncatus), volně žijících u pobřeží Floridy a Louisiany, mělo mikroplasty v úplně každém vydechnutém dechu. Nikoli v žaludku, nikoli v kořisti. Přímo ve vzduchu, který vypustili z dýchacího otvoru.
Tým vedený Mirandou K. Dziobakovou ze Sarasota Dolphin Research Program otestoval pět delfínů ze Sarasota Bay na Floridě, kterou studie popisuje jako městské ústí řeky, a šest delfínů z Barataria Bay v Louisianě, venkovského ústí. Během běžné zdravotní prohlídky, kdy jsou zvířata krátce odchycena a pak vypuštěna zpět, výzkumníci nejprve očistili kůži kolem dýchacího otvoru, aby se do vzorku nedostala kontaminace zvenčí, a při výdechu nad něj přiložili Petriho misku nebo upravený spirometr. Pro srovnání odebrali i vzorky okolního vzduchu. Přítomnost mikroplastů pak potvrdili mikroskopií, tavicí zkouškou páječkovou jehlou a Ramanovou spektroskopií, metodou, která laserem určí přesné chemické složení materiálu. Mikroplast se našel u všech jedenácti zvířat bez výjimky. Studii s názvem „First evidence of microplastic inhalation among free-ranging small cetaceans“ tým publikoval v časopise PLOS ONE 16. října 2024.
Vlákna, úlomky a filmy v každém nádechu
U podvzorku sedmnácti částic se podařilo přesně určit materiál u sta procent z nich. Víc než polovina byl polyetylen, běžná plastová hmota z obalů a sáčků, asi čtvrtinu tvořila polyesterová vlákna, zbytek úlomky a tenké plastové filmy. Jedno takové mikrovlákno je zhruba čtrnáctkrát tenčí než lidský vlas, vidět je jen pod mikroskopem.
Jak se plast dostane až do plic mořského savce? Studie nabízí dvě cesty. První je znečištěný vzduch, který vítr nese z pevniny nad vodu. Druhá je mořská tříšť: vlny při nárazu vymrští mikroplasty z hladiny do vzduchu, hlavně poblíž zdrojů znečištění, jako jsou výusti kanalizace. Odkud přesně pocházejí konkrétní zachycené částice, zjistit nejde, a studie to sama otevřeně přiznává.
Proč by to mohlo delfíny zasáhnout víc než člověka
Delfíni dýchají jinak než lidé. Mají mnohem větší plicní kapacitu a při každém nádechu vymění vzduch mnohem důkladněji. Z toho výzkumníci vyvozují obavu, že by delfíni mohli při jediném nádechu přijmout vyšší dávku mikroplastů než člověk, a tím pádem být zranitelnější vůči poškození plic. Jde ale o odvození ze srovnání s lidskými studiemi dýchání, ne o přímé měření na delfínech. Kolik mikroplastu se skutečně dostane do delfíní plicní tkáně a co tam dělá, zatím nikdo nezměřil.
Mýtus, že plast škodí jen přes žrádlo
Dziobaková a její tým zkoumají vystavení delfínů plastovému znečištění a chemickým přísadám skoro deset let a za tu dobu opakovaně nacházeli mikroplasty v jejich žaludcích i v rybách, kterými se delfíni živí. Z toho vznikl obraz, který převládal i mimo vědu: plast škodí mořským savcům hlavně přes potravu, spolknutý úlomek sáčku nebo vlákno sítě. Nová studie ten obraz nevyvrací, rozšiřuje ho. K příjmu potravou přibývá druhá, dosud nezkoumaná cesta: přímé vdechování.
Co věda zatím neví
Skutečné zdravotní dopady vdechovaných mikroplastů na delfíny nikdo nezná. Nejde ani určit, jestli konkrétní zachycená vlákna pocházejí ze vzduchu nad pevninou, nebo z mořské tříště. A jedenáct zvířat ze dvou konkrétních zátok je na jakékoli závěry o celé populaci málo. Sama studie počítá s tím, že další výzkum bude potřebovat víc zvířat a další druhy kytovců. Delfíni ze Sarasota Bay jsou navíc sledovaní přes 50 let, jde o jednu z nejdéle běžících studií volně žijících delfínů na světě, takže případný navazující výzkum má na čem stavět.
Sviňucha z odlehlých vod
Richard Sabin, kurátor savců v Natural History Museum v Londýně, na studii sám nepracoval, ale k jejím výsledkům dodává starší případ. V roce 2017 se při vyšetření v muzeu u sviňuchy brýlaté, druhu žijícího jen v odlehlých vodách jižní polokoule, našel plast v trávicím traktu. Sabin dodává, že by podobné výsledky čekal i u dalších druhů, včetně velkých vousatých kytovců, byť to zatím nikdo netestoval. Je to jeden zaznamenaný případ jednoho zvířete, ne systematická studie. Spolu s nálezem u jedenácti delfínů ale ukazuje, že plast se dostal i do zvířat, která nikdy neviděla přístav.