Past u vchodu, kterou si šestinohý lupič sám namíchá
Zákeřnice Pahabengkakia piliceps loví bezžihadlé včely tak, že jim nejdřív ukradne jejich vlastní obranu. Nabere pryskyřici, kterou si včely samy nechávají u vchodu do hnízda jako past na vetřelce, potře si jí přední a střední nohy a postaví se přímo k otvoru. Vypadá to jako čekání. Ve skutečnosti je to příprava zbraně, a předchází jí konkrétní krok, který zákeřnice dělá pokaždé znovu.
Kořist na míru, past přesně tam, kde nikdo nečeká past
Zákeřnice patří do čeledi Reduviidae a žije v Thajsku a Číně, kde loví šest druhů bezžihadlých včel, mezi nimi Tetrigona sp. a Trigona collina. Tyhle včely nemají funkční žihadlo, hnízdo ale brání kousáním a hromadnými útoky strážkyň, a řada druhů navíc kolem vchodu kape lepkavou, štiplavou pryskyřici, která má vetřelce zpomalit a přivolat obránkyně. Zákeřnice tuhle pryskyřici sebere z okraje vchodu a rozetře si ji po předních a středních nohou, teprve pak zaujme pozici u otvoru. Nejde o náhodné ulpění materiálu při procházení kolem hnízda; je to krok, který dělá před každým útokem.
Proč rozetřená pryskyřice voní jinak
Odpověď na to, proč tenhle krok nikdy nevynechá, popsali entomologové Zhaoyang Chen a Li Tian z China Agricultural University ve studii publikované v časopise PNAS 12. května 2025, na které se podíleli i vědci z Xishuangbanna Tropical Botanical Garden a Ústavu zoologie Čínské akademie věd. Chemické analýzy ukázaly, že rozetřená pryskyřice na povrchu nohou uvolňuje těkavé látky rychleji než stejné množství pryskyřice ponechané v klidu jako zaschlá kapka u vchodu. Mechanismus je fyzikální: rozetření zvětší plochu materiálu vystavenou vzduchu a naruší jeho povrch, takže se vonné látky odpařují svižněji. Zákeřnice tím z vlastního těla udělá silnější zdroj pachu, než jaký nabízí samotné hnízdo.
Test, který vyloučil lepidlo
Terénní pokusy měřily úspěšnost lovu přímo. Zákeřnice s pryskyřicí na nohou ulovily kořist v 75 procentech pokusů, bez pryskyřice úspěšnost klesla pod 30 procent. Kdyby šlo jen o lepivost, výhoda by měla zmizet ve chvíli, kdy pryskyřici přesunou tam, kde nepomáhá s úchopem. Nestalo se to: i zákeřnice s pryskyřicí na zadečku, tedy na části těla, která kořist nechytá, měly oproti hmyzu bez pryskyřice vyšší úspěšnost. Efekt tedy nesedí na lepidlo. Sedí na pachu, který pryskyřice šíří bez ohledu na to, kde na těle zrovna sedí.
Mýtus o lepivé zbrani
Představa, že si hmyz potírá nohy pryskyřicí hlavně proto, aby lépe udržel kořist, není vymyšlená; u některých zákeřnic to tak skutečně funguje. Studie Fernanda Soleyho a Marie Herbersteinové z roku 2023 v časopise Biology Letters popsala australský rod Gorareduvius, který si nohy potírá pryskyřicí z trávy spinifex a získává tím hlavně lepivost, jež pomáhá kořist fyzicky zadržet. U Pahabengkakia piliceps to neplatí: přesun pryskyřice na nebojující část těla výhodu nesnížil, takže hlavní roli tu nehraje lepivost, ale chemická návnada. Autoři studie v PNAS to označují za skutečné použití nástroje, protože splňuje tři podmínky, které pro to stanovili: kontrola nad vnějším předmětem vázaným na konkrétní cíl, změna jeho fyzikálních vlastností aktivní manipulací a zprostředkování toku informace k jinému organismu, v tomto případě k včele. Pryskyřice tu není zbraň na chycení. Je to volavka.
Co zatím zůstává neobjasněné
Proč si právě tenhle druh vybral vůni místo lepidla, se zatím neví. Autoři studie připouštějí, že odpověď může souviset s úzkou potravní specializací zákeřnice, která loví výhradně bezžihadlé včely a nic jiného, ale k potvrzení by bylo potřeba srovnat víc příbuzných druhů zákeřnic v jednom fylogenetickém rámci, tedy podle jejich vzájemné příbuznosti. Taková srovnávací práce zatím chybí. Zůstává tak otevřené, jestli je chemická návnada vývojová odpověď na jedinou kořist, nebo strategie, kterou má víc zákeřnic, jen ji zatím nikdo nezměřil.